Když unie nechce vidět ani slyšet

Oficiální Evropa občas nejenom nevidí, ale ani neslyší. Přesněji řečeno vidí a slyší jen co chce. Tedy co se jí “hodí do krámu”. Vzhledem k protiruské orientaci i účelovému výkladu i praktikování demokracie dovedu pochopit využití (zneužití) i tragických událostí. V podstatě tak nepřekvapila masivní protiruská kampaň třeba kolem vraždy Borise Němcova.Když ale zaznamenáváme v poslední době hned několikero záhadných úmrtí ukrajinských politiků a novinářů, kteří nepatřili k přívržencům prozápadní, protiruské orientace kyjevské vlády, oficiální Evropa je najednou nějak slepá a hluchá. Jak jinak si vysvětlit, že se nikdo z vedení unie a unijních institucí neozývá, že nechce od oficiálních ukrajinských míst vysvětlení, jak například je možné, že za pár dnů po sobě byli zastřeleni hned dva novináři Kyjevu zjevně nepohodlní. Proč se unie neptá, jaké kroky podniká Ukrajina, která by ráda spočívala v náruči Bruselu, aby se podobné útoky na oponenty v údajné k demokracii mířící zemi neopakovaly alespoň tak často. Žádná podpisová akce, absence vyjádření oficiálních představitelů Evropské komise, parlamentu.A to všechno za situace, kdy i v Kyjevě připouštějí možný podíl ultranacionalistů na vraždách novinářů, kdy i nejvyšší místa hovoří o tajemných okolnostech úmrtí opozičních politiků. To už není o politice dvojího metru, o selektivním a účelovém vidění událostí. To je zjevné ignorování reality, záměrné zamlčování nepohodlných excesů současného ukrajinského vedení. Všechno se to ale sčítá. Nedávná smrt exposlance Oleha Kalašnikova, novináře Olese Buzyny, společně s nevídaným vlivem ultranacionalistů, obdivovatelů Banderovců a fašismu na ukrajinskou politiku, všudypřítomná korupce a na druhé straně absence ekonomického programu a nutných skutečných reforem – to je vklad Kyjeva na cestu do Evropy. Do unie, která nakonec bude muset z té účelové hluchoty a slepoty prozřít. A bude to pro nás pro všechny, bohužel, probuzení hodně drahé…