Syrská státní tisková agentura SANA oslovila poslance Evropského parlamentu Jiřího Maštálku, aby se vyjádřil k některým problémům, týkajícím se ozbrojeného konfliktu v Sýrii.
1) Jaké vidíte možnosti řešení konfliktu v Sýrii?Základem řešení konfliktu v Sýrii je nalezení kompromisu mezi vládou a opozicí. Opozicí ozbrojenou i neozbrojenou. Každý kompromis ovšem předpokládá dobrou vůli. Ta ovšem chybí na straně těch ozbrojenců, kteří se opírají o zahraniční podporu – dodávky zbraní, zpravodajských informací, výcvik, propagandu. Ti jsou pak v důsledku této pomoci přesvědčeni, že kompromis nepotřebují, že je Západ přivede k totálnímu vítězství. A tak mír v Sýrii nenastane, dokud někteří politici na Západě nepochopí, že neokoloniální války nejsou cestou ke stabilitě světa. A že stabilita opírající se o mezinárodních právo je nejlepší cestou k zajištění i zájmů Západu.
2) Jak se díváte na světovou informační válku vedenou proti Sýrii? Není to v rozporu s mezinárodními úmluvami o práci sdělovacích prostředků a s mezinárodním právem?
Řada západních státníků se cítí ve válce – a první obětí války, jak se často připomíná, je povětšinou pravda. Brutalita, která v posledních letech pronikla do zahraniční politiky některých států NATO, je představována jako samozřejmost. V konfliktech, jakým je válka v Sýrii, je pak zcela bezostyšně využívána nadvláda informačních agentur Západu ve světě. Alternativa vůči militantním hlasům, které znějí z armádních a zpravodajských štábů, není připuštěna. Cíl propagandy je zřejmý: přesvědčit domácí i mezinárodní veřejnost o tom, že jiné než brutální řešení není možné – a že zabíjení je jedinou cestou k zajištění zájmů Západu.
3) Jak vnímáte paradox, že západní státy podporují teroristické skupiny v Sýrii a zároveň hlásí, že bojují proti terorismu, třeba teď v Mali?
Je to tradiční politika dvojího metru, která doprovází jak takzvaný boj za lidská práva, tak i boj proti terorismu. Podpora i propaganda se opírá o pečlivě vybírané příklady a přehlíží flagrantní problémy jak vlastní, tak i svých spojenců. Viděli jsme to při válce v Jugoslávii, vidíme to dnes od Libye přes Bahrajn po Filipíny.Porovnání politiky Západu vůči konfliktům v Sýrii a Mali je do očí bijící pokrytectví. Zvláště mě v této souvislosti mrzí politika Paříže. Nástup socialistického prezidenta vyvolával naději, že se Francie zbaví svých koloniálních návyků a upřednostňování surového násilí před kompromisy. Nestalo se. Francie promeškala příležitost stát se oporou míru a spravedlnosti.