Ačkoliv od objevení koňského masa v potravinách, které měly obsahovat výhradně maso hovězí, uplynuly už tři měsíce, celý tento problém vyřešen není a k řešení nepřispívá zjevně účelově zavádějící ba lživé informování většiny médií včetně těch českých. Existuje totiž výrazná tendence vidět tento problém jako: a) problém koňského masa jako zavrženíhodné potraviny z hlediska kvality, a/nebo b) problém etický, čili jak člověk může vůbec pozřít maso z takového zvířete? Obojí zamlžuje podstatu. Nejde totiž ani koňské maso jako takové, ani o etiku s ním spojenou. Jde o projev závažných nedostatků v informování spotřebitelů. Jde o jejich klamání v zájmu zisku dravých potravinářských řetězců.
Připomenu, že koňské maso v potravinách, které jej bylo náhodně objeveno v polovině ledna v Irsku. Příslušné orgány Evropské unie jednaly poměrně rychle: Komise zmobilizovala odborné instituce (především Evropský úřad pro bezpečnost potravin-EFSA, Evropskou agenturu pro léčiva-EMA, ale také INTERPOL) a ve všech členských státech EU bylo odebráno 100 vzorků potravin na analýzu. Šlo nejen o zjištění případného podílu koňského masa, ale hlavně o to, zda zjištěné koňské maso neobsahuje fenylbutazon – tedy antirevmatikum s protizánětlivými účinky, jež je veterinárním přípravkem, který se nesmí používat u jatečných zvířat. Fenylbutazon byl při kontrolách v jednotlivých případech objeven, ale jen v minimálním množství.
Jednoznačně se ukázalo, že problém s koňským masem v potravinách není problémem zdravotním, nýbrž v prvé řadě problémem klamání spotřebitelů (s tím také druhotně souvisí onen problém etický). Na jsem ostatně upozornil i na mimořádném zasedání parlamentního výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) a komisař pro zdraví a ochranu spotřebitelů Tonio Borg to plně potvrdil. Komisař Borg také uvedl, že příslušná legislativa na úrovni EU je dostatečná, ale problém je v její implementaci v členských státech. Vyslovil se také pro zpřísnění sankcí za porušování této legislativy.Podle mne je i zde nutné systémové řešení. Tedy v prvé řadě prověření toho, zda stávající legislativa je skutečně postačující. Ukazuje se totiž, že není v pořádku označování potravin od prvotního výrobce po konečného prodejce, že je zcela neprůhledný celý ten promyšlený a na bezpodmínečný zisk orientovaný systém obchodních řetězců, kdy například řádně označená (!) konina z Rumunska projde před několik zemí a firem, až skončí jako nějaký „hovězí“ burger třeba v tom Irsku. Nebo v České republice.
Jde o rozsáhlé a trestuhodné klamání spotřebitelů, nikoli o problém koňského masa jako takového. V zájmu oněch loupeživých a bezohledných řetězců samozřejmě není, aby konečný spotřebitel u potravinového výrobku měl možnost odkrýt celou jeho genezi, celé jeho putování po Evropě včetně úprav, přídavků, změn a proměn. Jenže jiné cesty podle mne není.