Krajní pravice v EU sílí

17.3.2010 v 16:54

Počátkem března proběhly v Nizozemí komunální volby.Bylo možné je pokládat za »generálku« před červnovými volbami parlamentními; ty přicházejí nečekaně poté, co se v důsledku sporů o účast Nizozemí ve válce v Afghánistánu rozpadla 20. února tohoto roku stávající velká vládní koalice.»Co je možné v Haagu a Almere, je možné v celé zemi,« prohlásil po komunálních volbách mediálně žádaný Gert Wilders, šéf nejsilnější nizozemské krajně pravicové strany PVV (Partij voor die Vrijheid – Strana svobody). Wilders, fanatický antiislamista a šovinista, je totiž »na koni«. Jeho PVV, prosazující mimo jiné zákaz koránu a mešit, vytváření domobran na ochranu před přistěhovalci, neprodyšnost vnějších hranic Unie, ale třeba také »vyloučení zkorumpovaných států, jako jsou Rumunsko a Bulharsko z EU«, je na vzestupu, který má dopad i v sousední Belgii. Už při loňských volbách do Evropského parlamentu získala PVV na 17 procent hlasů, aktuální prognózy jí přisuzují přes 20 procent pro volby červnové. Při komunálních volbách kandidovala PVV jen ve dvou městech, v Haagu a Almere. Zatímco v Haagu obsadili pravicoví extremisté druhé místo, v Almere byli první před sociálními demokraty.»Co je možné v Haagu a Almere, je možné i v jiných zemích,« mohli bychom parafrázovat. Posilování PVV má totiž příznivý dopad na krajně pravicovou scénu v sousední Belgii, konkrétně ve Flandrech. Tamní Vlámský zájem zaznamenával v posledních měsících spíše pokles přízně voličů, ovšem poté, co »zabodovala« jeho sesterská PVV, rostou i jeho preference. A nejen preference, nýbrž i aktivita, jež je taktéž nadnárodní, resp. nadstátní.Koncem února se sjeli do belgického Gentu delegáti několika evropských krajně pravicových stran, aby se radili o »spolupráci nacionalistů ze všech evropských zemí«. Kolokvium uspořádalo pravicově extremistické Nacionalistické studentské sjednocení (NSV), jež lze pokládat za jakousi vysokoškolskou odnož Vlámského zájmu. Jen jaksi na okraj: NSV pořádá vzpomínkové akce oslavující známého nacistického kolaboranta a esesáka Leona Degrella a požaduje »bezpodmínečnou amnestii pro ty, kteří byli po druhé světové válce odsouzeni z politických důvodů«. Rozuměj: pro nacisty a kolaboranty.

Akce v Gentu se zúčastnili zástupci těch stran, které dne 25. října 2009 založily v Budapešti celoevropské seskupení krajní pravice – francouzské Národní fronty (a její belgické odnože), maďarské extremistické strany Jobbik, italské strany Fiamma Trikolore a norských Národních demokratů. Mezitím se k tomuto seskupení přidaly další dvě strany: ukrajinská Svoboda-Panukrajinská unie (výrazně orientovaná na francouzskou Národní frontu Le Pena) a portugalská Obnovená národní strana (Partito nacional renovador). A není překvapením, že do Gentu dorazil také europoslanec za rakouskou Stranu svobodných (FPÖ) Andrea Mölzer, výrazná postava nadnárodních krajně pravicových aktivit Evropě.

Krajní pravice sílí po celé Evropě. A evropské instituce před tímto nebezpečným jevem strkají hlavu do písku. Možná není divu – jen málokterá z výše jmenovaných extremistických stran už nemá své zástupce v Evropském parlamentu. Jenže pravicovými silami ovládaný Evropský parlament má bohužel jiné starosti – jako například přijímat zcela scestné a neobjektivní rezoluce, jako tomu bylo 11. března v případě usnesení zamířenému proti Kubě…