Listopadové plenární zasedání Evropského parlamentu lze označit za mimořádné v tom, že pravicová konzervativní většina přijala usnesení, nabádající k ještě větší a kontinuální militarizaci Evropské unie. Nikoli k řešení mezinárodních problémů především mírovými prostředky, nýbrž zbrojením a vojenskými výpady mimo teritorium EU. Členské státy jsou takto vyzvány k »užší kooperaci při obraně«, což má být první krok na cestě k tzv. obranné unii (aniž by samozřejmě bylo byť jen zmíněno, kdo ohrožuje EU vojenským napadením). Podle EP by členské státy EU měly dávat dvě procenta svého HDP na vojenské výdaje. Dále by měly vzniknout multinárodní ozbrojené síly EU a jakýsi její hlavní stan pro plánování a vedení vojenských operací.
Domnívám se, že proti individuálně prováděnému teroru, kterého jsme v Evropě svědky, bude armáda EU stejně málo platná jako NATO, kde je ostatně většina členských států EU. Proti takovému druhu nebezpečí lze působit pouze racionální a vyváženou oficiální politikou a zesílenou kooperací tajných služeb, čemuž je zatím neoficiálně, leč účinně bráněno především Německem a Francií.
Je však otázkou, zda v Evropě vůbec lze dosáhnout snížení napětí mírovými, tedy politickými prostředky. Klíčovým problémem je zde zmíněná otázka stálého zvyšování výdajů na zbrojení. Zbrojní koncerny (na prvním místě německé, neboť Německo je předním světovým zbrojním exportérem) třeba vůbec neberou ohled na intence organizace OBSE, která kdysi vznikla právě jako platforma pro mírové řešení sporných otázek v Evropě. A je zcela evidentní, že mnoha politikům není mírové řešení problémů po chuti; nejen tlak zbrojních koncernů, ale i jakási zastydlá puberta studené války a jejího způsobu myšlení je vede k jedinému závěru: zbrojit!