Jaký byl rok 2009 pro evropské levicové strany, které působí v zemích EU?
Některé z nich neuspěly podle svých představ v jarních eurovolbách, některé ale zaznamenaly, zvláště Die Linke, posílení pozice v podzimních volbách do národních parlamentů.
Jiří Maštálka: Jako místopředseda ÚV KSČM i jako poslanec EP jsem v loňském roce absolvoval řadu setkání i konferencí, jak před volbami do EP, tak i po nich. Otevřeně řečeno, kromě představitelů Die Linke nikdo nebyl před volbami do EP příliš velkým optimistou. Skepse se ukázala být oprávněná. Účast voličů v sedmadvacítce byla minimální a vítězily strany, které přinášely především rychlé, řekl bych instantní, neoliberální koncepty řešení. Při debatách na levici vyplynuly některé úkoly pro nadcházející období: Především levicové strany nesmějí ztrácet, ale naopak konkretizovat svou identitu. Nejde jen o programy, ale i o reálnou politiku, ve které se často levicové strany ztrácejí až do sociálnědemokratické rozbředlosti. Debakl italských levicových stran přinesl i další doporučení pro levici – je nezbytná jednota levice alespoň v principiálních otázkách, které se týkají nejen fungování Evropské unie. Třetím mementem pro nadcházející období je povinnost levice prolomit informační bariéru, ve které se většina levicových stran nachází. Nejkřiklavějším příkladem je samozřejmě Itálie, kde svoboda slova je zúžena na svobodu slova povolenou Berlusconim. Neobstojí ale pouhé výmluvy, že veřejnoprávní, ale i privátní média informace zkreslují, nebo jako v ČR používají cenzuru mlčením . Levice musí (a jak je vidět na příkladu nejen Die Linke) umět kombinovat informaci pomocí internetu s klasickou kontaktní kampaní a velkými akcemi protestu. To ukazuje i řecký příklad.Shrnuto rok 2009 opravdu nebyl pro evropskou levici úspěšný. Zčásti leží vina na těch, kteří realizovali politiku v jednotlivých stranách (Itálie), zčásti na hašteřivosti, která zatlačila do pozadí přemýšlení a realizaci, ke komu, pro koho a s čím se ve volbách jednotlivé strany obracejí na voliče.
Řecké KS se nedávno spolu s odbory podařilo zorganizovat velkou protivládní stávku, to je novinka, odbory dřív dávaly přednost samostatným akcím.
Řecký příklad je inspirací. Řecká KS se drží zejména tradičních metod organizace předvolebních akcí (velké mítinky, kontaktní kampaň, práce aktivistů v jednotlivých cílových sociálních skupinách). Dopady ekonomické krize zcela jistě měly vliv na přístup voličů včetně odborových centrál. V ČR (viděno alespoň mýma očima z Bruselu) máme k takové vzájemné podpoře ještě daleko. Když jsem se díval na přenos k 20. výročí založení Konfederace odborových svazů, měl jsem pocit, že jde o zasedání ÚV ČSSD. Sociální demokracie si české odbory (neříkám, že všechny) tak trochu zprivatizovala. Naše spolupráce s odbory probíhá asi tak, že odborové centrály v tichosti spoléhají, že komunisté podpoří automaticky jejich požadavky, aniž by bylo nutné otevřeně říci, že o podporu KSČM stojí a že o ni požádaly. Takový přístup je do budoucna pro KSČM nepřijatelný. Pevně věřím, že změna náhledu našich odborových předáků přijde i pod tlakem a na základě inspirace jejich přátel z odborů v EU.Krize se dotýká většiny obyvatel a přitom se nedá říci, že by levice výrazně zvyšovala svůj vliv. Čím to je?
Přístupem levice nemůže být čím hůř, tím lépe . Levicovým stranám přece nejde pouze o jejich volební vítězství, ale o realizaci programu pro lidi. Není pravdou, že by ekonomická krize neovlivnila alespoň zčásti výsledky voleb, protože například v Portugalsku, kde nezaměstnanost rychle šplhala nahoru, došlo k posílení pozic levice. Na druhé straně ve Španělsku, kde nárůst nezaměstnanosti byl vedle Irska jeden z nejrychlejších, byla díky nejednotnosti levice oslabena. Strana Die Linke v Německu posílila (a připomeňme, jaké zásahy ze státního rozpočtu prováděla kancléřka Angela Merkelová k utlumení krize). Posílení pozic Die Linke v EP však nebylo tak velké, jak sami němečtí přátelé předpokládali. Nicméně je třeba zdůraznit fakt, že tato strana posiluje nejen v tzv. východních zemích Německa, ale její pozice je silnější i v bývalých západních zemích. Němečtí soudruzi jsou si vědomi toho, že se nacházejí pod tlakem: Nedochází k ekonomickému růstu, lidé se na ně obracejí, neboť jim dali důvěru a všichni voliči a sympatizanti – zejména mladí – mají naspěch . Požadují řešení, která by přinesla zlepšení jejich situace skoro ze dne na den. Die Linke má oproti KSČM výhodu, že je součástí exekutivy v některých zemských vládách a může alespoň zčásti prokázat nejen kvalifikovanost rozhodnutí, ale i hmatatelné výsledky pro své voliče. Levice stojí před zásadním zamyšlením, jak je možné, že v době tak hluboké hospodářské krize se voliči obracejí ke stranám, které nabízejí jen další privatizaci, omezování sociálního státu, ale i omezování imigrace.
Jak si vedla Strana evropské levice (SEL), když byla zakládána, říkalo se, že bude dobrým bydlem pro bývalé europoslance? To už zřejmě neplatí.
Měl jsem příležitost zúčastnit se zatím jen dvou zasedání SEL. Rozhodně si nemyslím, že jde o bydlo pro bývalé europoslance. Stejně jako v politickém klubu GUE/NGL osobnost Lothara Biskiho dává těmto subjektům nové směrování. Jednou z priorit je překonat určitou setrvačnost v nahlížení stran bývalého sovětského bloku s jakousi ostražitostí . SEL nechce hrát roli nové internacionály, na druhé straně je platformou pro sjednocování levicových stran (geografické) Evropy. Koneckonců se to i daří. Vedení SEL, ale i vedení GUE/NGL v EP velmi rychle a pozitivně zareagovalo na moji iniciativu podpořit moldavskou KS, která přes opakované vítězství při volbách přešla do opozice. Události, které následovaly po opakovaných volbách v Moldávii, přinesly omezování základních práv pro moldavskou KS (zrušení diskusních pořadů ve veřejnoprávní televizi, odebírání licencí nepohodlným radiostanicím , nepřidělování slova poslanců za KS v parlamentu atd.). Došlo dokonce k fyzickému napadení poslankyně KS Moldávie Inny Shupacové, která byla stážistkou v mé kanceláři v EP. Podařilo se nám i díky pochopení a vstřícnosti L. Biskiho vypracovat společné prohlášení SEL k situaci v Moldávii, slyšení zástupců KS Moldávie v EP i tiskovou konferenci, která byla velmi hojně navštívena. V tomto měsíci navštívíme společně s L. Biskim Moldávii a chtěli bychom o všech záležitostech jednat jak s představiteli KS Moldávie, tak i s představiteli vládních stran. Jsem přesvědčen, že mandát předsedy GUE L. Biskiho a můj mandát – člen delegace pro spolupráci EP-Moldávie – bude dostatečný i pro oficiální jednání.Po vstoupení v platnost Lisabonské smlouvy máme ještě k dispozici další nástroj, kterým je nově zřízený výbor pro východní partnerství EP – EURONEST. Tento výbor má v kompetenci pravidelná jednání se zástupci parlamentů a nevládních organizací Běloruska, Ukrajiny, Moldávie, Ázerbájdžánu, Arménie, Gruzie. Navíc je pro nás velmi podstatný fakt, že komisařem pro rozšíření a východní partnerství bude představitel ČR Štefan Fülle. Využít pro levicovou politiku i tento nový výbor bude jedním z hlavních úkolů v nadcházejících pěti letech. *+V poslanecké frakci GUE/NGL došlo k podstatným změnám ve vedení. Jak se to projevilo?Na rozdíl od minulého volebního období se podařilo od samého počátku navázat těsnější spolupráci s klubem GUE/NGL v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. Otevřeně přiznávám, že v uplynulých pěti letech jsem vyvíjel iniciativu směřující ke společným jednání, ale reakce bývalého vedení GUE/NGL byla řekněme rezervovaná. S příchodem Lothara Biskiho se situace zásadně změnila a absolvovali jsme řadu setkání, naposledy s předsedou klubu GUE/NGL v Radě Evropy T. Coxem. Je to můj dlouholetý přítel a naše výměny názorů mohou být otevřené bez zbytečných diplomatických kliček. Jsem velmi rád, že jsme se shodli na nezbytnosti společných postupů směrem k levicovým stranám na Balkáně a v bývalém Sovětském svazu, na užší spolupráci jednotlivých poslanců a i na společných akcích v roce 2010. Tato spolupráce bude nezbytně prospěšná i pro SEL.Co považujete za hlavní úkol evropských levicových stran letos, případně i v dalších letech?
Na pořadu dne pro všechny evropské levicové strany je otázka sjednocování. Shodnout se na jakémsi minimálním programu, který by jistě měl zahrnovat otázku zachování míru, dodržování nadřazenosti mezinárodního práva, obranu sociálního státu a účinnou ochranu životního prostředí. Společenská objednávka po takových řešeních je. Levice se nesmí nechat strhávat do planého a k ničemu dobrému nevedoucího posuzování či odsuzování dějin, ale zaměřit se na současnost. Je čas pochopit, že nejde o to, kdo má větší či menší pravdu ohledně našich dějin, ale kdo má dobrá řešení pro současnost. Nikoliv posledním úkolem je získat kulturní a informační převahu, nejde jen o obranu proti stereotypním kýčům , ať už pocházejí odkudkoliv. S levicí byly spojovány a spojeny takové kulturní osobnosti, jako P. Picasso, R. Roland a mnoho dalších. Opakuji, v době internetu se nelze vymlouvat na omezování přístupu, a to i ke kulturním informacím. Ostatně máme tady jeden dobrý příklad, a to naši přílohu o Brisme. Považuji tento projekt za malý zázrak, zejména poté, co se po roce 1989 obrátila řada umělců nejenom k naší straně, ale k lidem zády. Podpora takových aktivit a jejich rozšíření je jednou z cest, kudy se musí ubírat levice.Od vašeho znovuzvolení, respektive začátku poslaneckého období, uplynulo přes pět měsíců. Jaké byly?
Od 14. července 2009 to byl život v poklusu. Jak informovaly Haló noviny, dostal jsem důvěru EP a byl jsem zvolen jedním z pěti kvestorů. Tato činnost byla pro mě novinkou a přiznám se, že přes časovou náročnost mně přinášela i uspokojení. Jde sice o funkci především exekutivní (např. nesu odpovědnost za fungování jeslí, zdravotního střediska, budov), ale když se podaří, že něco společnou zásluhou funguje, přináší to i radost z práce. Abych přiblížil krátce práci kvestora, řekl bych to asi takto: Když je všechno v pořádku, novináři si sedí po barech, v klidu konzumují kávu a píšou o tom, že se parlament zabýval velikostí okurek. Když se stane havárie na budově, začnou hystericky psát o nefunkčnosti evropských struktur. V tom okamžiku je ohrožena hlava kvestora . To se stalo i při posledním zasedání EP ve Štrasburku, kdy zatékalo do střechy a bylo potřeba provést standardní opravu. Média se věnovala především hysterii okolo poškozené střechy a jaksi přehlédla, že parlament schvaloval rozpočet a zabýval se důležitými mezinárodními otázkami. Pozice kvestora mi dává možnost zúčastňovat se zasedání politického prezídia EP, mám bezprostřední možnost se setkávat s předsedou parlamentu a dalšími představiteli evropských struktur, a musím říci, že je to pro mě nová, ale velmi dobrá zkušenost.
V poslanecké činnosti jsem se snažil zabydlet se ve výboru pro právní záležitosti. Přestože jsem na tuto půdu vstupoval s určitým ostychem, musím se přiznat, že témata, která jsou zde projednávána, mě velmi zaujala. Jedním z největších problémů, který stojí před naším výborem, je sladit mechanismy projednávání a schvalování právních norem po vstoupení v platnost Lisabonské smlouvy.
Jsem rád, že se mi podařilo uspořádat velmi úspěšnou výstavu k 50. výročí založení RUDEN (Ruská univerzita družby národů Moskva). Výstava trvala celý týden a těšila se velkému zájmu jak poslanců, tak dalších návštěvníků EP. RUDEN se tak stal první univerzitou vůbec, která byla prezentována na půdě EP. Výstava je v současné době přesunuta do Moskvy, kde bude instalována v kremelském paláci jako součást oficiálních oslav.
Uplynulý čas byl naplněn i pracovními kontakty např. s ministrem zahraničních věcí Nikaraguy, s představiteli KS Moldávie, velvyslanci Venezuely a Kuby při EU. A za úspěch posledních měsíců považuji i vydání publikace Z. Klanici Počátky Slovanů i sborníku Magické osmičky .
Ale více než v uplynulém období žiji plány na příští rok. Na únor a na březen připravuji veřejná slyšení na téma Informační systémy ve zdravotnictví a postavení menšin v EU, pokračovat budou stáže studentů např. z Mikulášského gymnázia Plzeň, VOŠ Velké Meziříčí. V jednání je i stáž syrského studenta na základě mé návštěvy v Syrské arabské republice. Vznikají také nové publikace, které bych chtěl zaměřit do oblasti ekologie a společné zemědělské politiky.
7. ledna 2010, (jo) Haló noviny