Miloš Zeman – 2 853 390 hlasů, Jiří Drahoš – 2 701 208 hlasů. Ve prospěch znovuzvoleného prezidenta tedy 152 184 hlasů. Je to hodně, nebo málo? Statistici a „počítačoví hračičkové“ by nám jistě vysvětlili, kolik že to je velkých/malých měst, případně okresů, atd. Zde je třeba si však uvědomit, že v České republice se s prezidentským úřadem pojí obrovský symbolický kapitál. Prezidentské volby ale znovu potvrdily – výběrem Zemanových protikandidátů, – že naše republika postrádá výrazné politické osobnosti právě s odpovídajícím symbolickým kapitálem. Nemá politické autority, charismatické osobnosti, které dovedou nadchnout.
Tento předvolební vývoj měl do jisté míry podobné rysy jako před pěti lety: „kulturní fronta“, která si hraje na morální svědomí národa, zahájila proti Miloši Zemanovi tažení prakticky hned po jeho prvním zvolení a pokračovala v něm po celého jeho pětileté funkční období.
Miloš Zeman je však bytostný politik, dostatečně zkušený a odolný, aby tuto soustředěnou kampaň prezentovanou hlavními médii ustál. Kolik nesmyslů bylo napsáno o jeho tažení na Východ! Přitom intenzivní a vulgární útočnost některých médií i jednotlivců byla tak monotónní, až nudná … Zde je nutno říci, že pětileté ostřelování Zemana jako politika i prezidenta republiky bylo nechutné. Přitom po celé toto období zastával prezident jasné názory, stál si za nimi, srozumitelně mluvil.
Nechci na tomto místě hodnotit osobu, vystupování a konečný volební výsledek Jiřího Drahoše. To nechť udělají analytici, jeho podporovatelé a sponzoři. Jen mě nepřestávalo udivovat, proč se rozhodl (sám?) kandidovat člověk, který se nikdy ve vysoké politice nepohyboval, v politických tématech se moc nevyzná, který nepřišel s žádnou zásadní myšlenkou?
Jak to bude dál?
Věřím, že staronový prezident nikdy neomezí výkon své funkce jen na kladení věnců k památníkům padlých – že bude raději i nadále navštěvovat představitele třeba i soupeřících států, že nebude dělat slouhu Bruselu a bude hrází proti bruselské byrokracii, a že bude jezdit po městech a obcích České republiky a mluvit s jejími občany. Miloš Zeman je zkušený prognostik, ví, co v oblasti světové ekonomiky znamená ekonomická diplomacie a dobře si uvědomuje její sílu. Jasně vidí do kuchyně rostoucích i stagnujících světových ekonomik a lze se nadít, že i v tomto směru bude nadále přispívat ke správné a pro Českou republiku prospěšné orientaci.