Moldavské turbulence

13.9.2015 v 18:12

V Kišiněvu, hlavním městě Moldavské republiky, se na náměstí před parlamentem utábořili demonstranti. Jsou tady už od prvního zářijového víkendu, kdy se na tomto místě konala největší protivládní demonstrace od odtržení Moldavska od Sovětského svazu v roce 1991. Podle jejího organizátora, hnutí „Důstojnost a pravda“, se demonstrace zúčastnilo na 100 000 lidí, podle policie to bylo asi 40 000. Někteří političtí komentátoři hovoří o moldavské variantě „Majdanu“, ale situace v Moldavsku je natolik specifická, že nelze klást prosté rovnítko mezi událostmi v Kišiněvu a na Ukrajině. Demonstranti požadují demisi vlády, odstoupení prezidenta Nicolae Timoftiho, vypsání nových parlamentních voleb, skončení s obrovskou korupcí a urychlení kurzu integrace do Evropské unie.

Zvláštní na hnutí „Důstojnost a pravda“ – které je prezentováno jako „dítě občanské veřejnosti“, ale ve skutečnosti je financováno dvěma moldavskými obchodníky žijícími v cizině – je to, že vystupuje proti vládě, která se rovněž zaklíná integrací do EU, s jejíž pomocí byla etablována teprve letošního července. Současní vládci Moldavska se ale zkompromitovali korupcí a zlodějnami stejně jako ti předchozí, jen rychlost a rozsah této kompromitace byly dosud nevídané. Současná vláda totiž odpovídá za největší finanční skandál v dějinách Moldavska, v jehož důsledku ve velmi krátké době vzrostla inflace v této zemi o 20 procent a hodnota místní měny klesla o 34 procenta. Co se stalo?

Skupina dobře organizovaných „podnikatelů“ postupně převzala s vládní pomocí tři státní moldavské banky, které pak poskytly „úvěry“ ve výši 1,3 miliardy eur fiktivním firmám v Hongkongu a na Kypru. Tímto způsobem byla Moldavsku doslova ukradena asi osmina ročního sociálního produktu. Ačkoliv na tuto „největší moldavskou bankovní loupež“ se přišlo krátce před parlamentními volbami konanými v listopadu 2014, současná vláda je do skandálu rovněž zapletena. Kromě jiného převzala zpět vyrabované banky a jejich ztráty se snaží sanovat na úkor obyvatel.

Mohlo by se říct, že nastalá situace by měla být politicky využita především moldavskou levicí, komunisty a socialisty, kterým prognózy stále dávají kolem 50 procent hlasů ve volbách. Obě strany však váhají s přijetím stanoviska k novému protivládnímu hnutí a ono samo – složené hlavně ze studentů, drobných podnikatelů a rumunských nacionalistů – nemá o alianci s levicí zjevně zájem. Důvodem, proč se levice nepřipojila k protestním akcím v Kišiněvu, mohou být právě obavy z eskalace rumunského nacionalismu. Volání po připojení Moldavska v Rumunsku totiž nelze na demonstracích přeslechnout. A co na to vše demonstranty opěvovaná EU?

Ta po „největší bankovní loupeži“ očividně ztratila s Moldavskem trpělivost. Na jaře tohoto roku byly stornovány všechny platby, které měly z Bruselu přijít do Moldavska v rámci podpory asociačního procesu. A v kuloárech evropských orgánů lze dokonce zaslechnout, že – jako radikální způsob vyřešení vleklých problémů s Moldavskem – nelze vyloučit Bruselem tajné akceptování likvidace moldavského státu právě jeho připojením k Rumunsku. Ostatně silné pravicově populistické hnutí, které se zformovalo v Kišiněvu, by něčeho takového možná mohlo dokázat. Prý by takové řešení bylo nakonec menší zlo. Opravdu? Bylo by menším zlem posílení agresivního nacionalismu a v jeho zájmu zlikvidování státu, na jehož území existují nejen tendence prorumunské, ale taky silně protirumunské? Pokud by něčemu takovému kormidelníci EU požehnali, způsobili by další závažný problém, kterých má EU už požehnaně.

V neděli prohlásil premiér Sobotka v České televizi (Otázky Václava Moravce), že urychlené uzavření asociačních dohod EU s Ukrajinou, Gruzií a Moldavskem povede ke stabilizaci politické situace v těchto státech. Troufám si položit otázku: ví pan premiér, co se v Moldavsku skutečně odehrává? Stabilizace, byť pod kuratelou EU, může mít totiž různé podoby. S požehnáním západních mocností třeba kdysi „stabilizoval“ Španělsko diktátor Franco…