Naše strana musí být pružným týmem

26.1.2008 v 16:35

Tento rozhovor probíhá o přestávce konference komunistů domažlického okresu. Kolika okresních konferencí strany jste se již zúčastnil a jaký dojem jste si z nich přinesl?

První stranické konference jsem se zúčastnil v Mladé Boleslavi. Tohle je již moje sedmá předsjezdová konference. Zatím z nich mám velice dobrý dojem. Dobrým ukazatelem je, že všude probíhají po technické stránce velice dobře. Nemají v sobě žádné negativní emotivní napětí, ale jedná se věcně. Samozřejmě, že občas se hovoří o nejaktuálnější otázce, kterou je volba prezidenta. Na všech konferencích jsou představováni kandidáti do krajských voleb. Osobně zdůrazňuji, abychom pro krajské volby a volby do Senátu, které samozřejmě nemůžeme podcenit, nezapomněli, že v příštím roce je české předsednictví v EU a zároveň volby do Evropského parlamentu. Ty jsme minule velmi úspěšně absolvovali a máme tak co obhajovat. Je to i naše zodpovědnost vůči evropské levici.Zůstaňme ještě u volby prezidenta. I když jako europoslanec se jí účastnit nemůžete, jaký máte na ni názor? Na okresních konferencích KSČM často zaznívalo, že, cituji: Jeden kandidát na prezidenta je za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet…

I když v našem politickém systému má prezident omezené pravomoci, jeho symbolický význam, tradiční autorita hlavy státu při hodnocení situace či řešení sporů a v neposlední řadě postavení na čele armády i působení do zahraničí činí z prezidenta jednoho z rozhodujících ústavních činitelů. Vedení sociální demokracie se v zákulisí dohodlo s pravicovými vůdci Strany zelených a od té doby si vynucuje na KSČM podporu jimi vybraného kandidáta – Jana Švejnara. Aniž se nás kdokoliv zeptal na náš názor při výběru, teď se od nás očekává – údajně ve jménu jednoty levice – slepá podpora neznámého člověka.Jak byste Jana Švejnara klasifikoval?

Co vlastně o profesorovi Švejnarovi víme? Že emigroval a že je pravicovým ekonomem. Uspěchaně teď jezdí po republice, aby si jej lidé mohli prohlédnout. Copak takto se seznamujeme s člověkem, který má zaujmout nejvyšší politickou funkci ve státě?Jaký je politik? To, že je nám předkládán člověk bez politické minulosti, neznamená, že je to člověk bez politických vazeb. Naopak – je to informace, že při výkonu své politické funkce bude na těchto vazbách závislý.Je málo indicií, z nichž můžeme odtušit, jaké politické vazby poutají Jana Švejnara. Tou první je volební tým, který si sestavil. Nacházíme tam jména z okolí Unie svobody – a nevidíme nikoho ani z umírněné levice. Druhou informací je propojení na zahraniční bankovní kapitál. Třetí informací je podpora výstavbě americké vojenské základny na našem území, kterou dává kandidát ČSSD a Strany zelených veřejně najevo. Čtvrtým indikátorem, který dává tušit, kam vlastně profesor Švejnar politicky patří, je okázalá podpora ze strany České televize. Viděli jste v posledních 18 letech, že by Česká televize podpořila levicově či národně orientovaného politika?Tyto indicie nasvědčují tomu, že zvolení Jana Švejnara by nebylo krokem vpřed, ale návratem ke skupinám, které stály v pozadí Václava Havla. Sociální demokracie nás svým neuváženým krokem při výběru prezidentského kandidáta dostala do velmi nepříjemné situace. Chtějí po nás kompromis, který je na hranici rozumnosti – a možná už za ní.A názor na Václava Klause?

Václav Klaus určitě zůstane pravicovým politikem. Je též nesporné, že jeho vítězství v prezidentských volbách posílí pozici a sebevědomí ODS. Jenže právě tak je pravda, že ODS před krizí důvěry a vnitřními problémy nic neochrání: dopad asociální reformy, kterou provádí pravicová vláda ODS, Strany zelených a KDU-ČSL, ponese své ovoce bez ohledu na to, kdo bude prezidentem. Zároveň bychom neměli zapomínat, že to byl Václav Klaus, kdo prorazil hradní embargo vůči KSČM. Je možné – a bude to jistě právem – vyčítat mu, že ustrnul na poloviční cestě. Je řada věcí, v nichž jsem s Klausem v zásadním rozporu – připomenu jen reformy 90. let či názor na životní prostředí a na klimatické změny. Na druhé straně bychom neměli ješitně počítat, kolikrát se předseda naší strany objevil na balkoně v Lánech. Mnohem důležitější by pro nás měl být například postoj prezidenta k bombardování Jugoslávie, k invazi do Iráku či k rozbíjení Srbska. A v těchto svých postojích se Klaus vzdálil hlavním proudům v ODS a jeho stanovisko bylo principiálnější, než například postoje představitelů sociální demokracie. A je zde naděje, že druhé – v jeho případě poslední prezidentské období – umožní Václavu Klausovi pokročit dále na cestě národního usmíření.Se současným prezidentem jste se setkal před několika dny u příležitosti jeho návštěvy Plzeňského kraje. Jaké máte z tohoto setkání dojmy?

Bylo to poprvé, co jsem od hejtmana Plzeňského kraje (Petra Zimmermanna, ODS – pozn. red.) dostal oficiálně pozvání na takovouto akci. Musím říct, že mne tam zaujala otevřenost ve vystupování prezidenta. Zajímavá byla také jeho velice dobrá informovanost o tom, jak Plzeňský kraj vypadá. Pro Václava Klause je ale typické, že se obvykle dobře připravuje. Ve svém vystoupení jsem sdílel obavy pana prezidenta z toho, jak někteří velmi nadšeně vítají rozšíření schengenského prostoru. Musel jsem s ním souhlasit v tom, že se slovem hranice musíme velmi opatrně nakládat, zejména v situaci, kdy se o hranicích mluví na Balkáně. V souvislosti s volbou prezidenta je třeba přemítat o tom, jaká stanoviska zaujímá stávající prezident nejenom k balkánským otázkám a jaká stanoviska zaujímá kandidát na prezidenta pan Švejnar. Jednou z věcí, v nichž jsem s panem prezidentem polemizoval, ale polemika to byla velmi objektivní, byla Lisabonská smlouva. Prezident se vyjádřil v tom smyslu, že referendum o ní by nemělo být. Já jsem jeho odmítavému názoru na referendum k této smlouvě oponoval s tím, že Lisabonská smlouva je sice rozsáhlý dokument, ale podstatně menší, než bylo 80 tisíc stránek textu přístupových dokumentů při našem vstupu do EU. A v té době jsme občany nepodceňovali, že se správně rozhodnou v referendu o vstupu nebo nevstupu. A teď, když se jedná o dokument dotýkající se bezprostředně státní suverenity České republiky a jejích občanů, tak bychom jim to právo nedali.Oficiální večeře s prezidentem, na kterou jsem byl pozván, jsem se nezúčastnil, osobně jsem se prezidentu republiky omluvil. Musel jsem odjet na plenární zasedání do Štrasburku, kde jsem vystupoval k významnému dokumentu Strategie EU o ochraně zdraví při práci, který byl diskutován čtyři měsíce za konzultace s odboráři a který bude dávat rámec i sociálním právům našich pracujících. Také jsem se zúčastnil debaty v EP, která se týkala jižního Kavkazu a samozřejmě problematiky právě proběhnuvších voleb v Gruzii, kde jsem byl pozorovatelem EP. Podrobněji o těchto otázkách budu informovat čtenáře Haló novin v následujících článcích.Jedním z nejdůležitějších témat poslední doby, které polarizuje českou společnost, je problematika výstavby americké radarové základny v Brdech. Zatímco česká vláda záměr Američanů silně podporuje, 70 procent českých občanů s tím nesouhlasí. Jako europoslanec nemáte na tuto kauzu přímý vliv, protože případný souhlas s výstavbou zmíněné základny může dát jen český parlament. Podnikáte přesto v této věci nějaké kroky?

Ve spolupráci s iniciativou Ne základnám! chceme připravit společnou brožuru, která by měla být aktualizovanou verzí předešlé, která se radarové problematice také věnovala. Tentokrát by do brožury měli přispět hlavní organizátoři protestů. Předpokládám, že jimi budou například Jan Neoral nebo Ivana Novomeská za Ne základnám!, možná se tam ale objeví i jiná jména. Chtěl bych, aby tato publikace byla v distribuci již v březnu, jako společný počin k vrcholící kampani proti základně. Zájemci si pro ni mohou přijít na naše mítinky, pokud bude dostatek výtisků, bude k dispozici i na okresních výborech.Rád bych také uvedl, že nejsme sami, kdo tvrdí, že výstavba radarové základny není jen výlučným problémem ČR a USA, jak tvrdí česká vláda. Názor, který zastáváme my, totiž že je to otázka celoevropské bezpečnosti, zastávají i poslanci za jiné politické skupiny, například liberálové, socialisté i nezávislí z Velké Británie.Ještě se vraťme k připravované publikaci – co bude jejím obsahem?

Nemohu mluvit za ostatní autory. Zcela jistě tam budeme aktualizovat politologický náhled, který tam byl v mojí pasáži a v pasáži profesorů Kellera a Krejčího. Popíšeme také vývoj, jakým prošlo posuzování této otázky v EU. Starosta Trokavce tam nepochybně shrne své zkušenosti z toho, jak s ním jednal pan Klvaňa, jaké byly sliby a nesliby obcím od hejtmanství. Myslím, že v televizi se o téhle kauze objevuje příliš málo informací. Tuto informační blokádu budeme muset zkusit prolomit. Například zveřejněním toho, co si o celé věci myslí starostové z dotčeného regionu. Existující informační blokáda se názorně ukázala v době, kdy byl v Praze sjezd Evropské levice. Tehdy jsme do okolí Míšova vyjeli společně s poslanci z Německa, s polskou senátorkou a s italskými europoslanci. Na místě jsme ke svému údivu zjistili, že místní lidé mají jiné názory, než o kterých si poslanci a europoslanci mohou přečíst v monitoringu médií, které jako poslanci pravidelně dostávají.Zastánci, ale i odpůrci umístění amerického radaru v Brdech často bagatelizují riziko možných negativních dopadů radarového záření na zdraví obyvatelstva. Jak vidíte tento problém vy, jako lékař?

S troškou nadsázky se těším na dobu, kdy se dozvíme, že toto zařízení lidem a jejich zdravotnímu stavu prospívá. Základním problémem ale zůstává to, že k umístění radaru nejsou žádné důvody, že jde o ztrátu části suverenity našeho státu a další expanzi proti Rusku.Stávající hejtman Plzeňského kraje před několika dny překvapivě oznámil, že v nadcházejících volbách do krajské samosprávy nebude kandidovat. Údajně má ale kandidovat do Evropského parlamentu. Co tomuto záměru Petra Zimmermanna říkáte?

Jestliže je důvodem nedostatečná podpora (jak sám hejtman uvedl) z řad ODS, pak jde o velmi zajímavé sdělení. Svědčí o tom, že nejsilnější politická strana v Plzni je rozdělena, což zcela určitě dává šanci ostatním politickým subjektům. Pokud se kolega P. Zimmermann stane evropským poslancem, posílí řady lékařů – europoslanců, kterých je zatím pět z celkového počtu čtyřiadvaceti.Podle dostupných informací to vypadá, že část evropských států a USA uznají nezávislost Kosova, část evropských států, například Slovensko či Španělsko, nikoliv. Co by takový vývoj znamenal pro Evropu? Nehrozil by v takovém případě vznik další balkánské války?

Lze těžko odhadnout, kde by mohl skončit proces, který chtějí některé státy započít uznáním nezávislosti Kosova. Málokdo pochybuje, že vyvolá řetězovou reakci v takových regionech, jako je Kavkaz, Španělsko, Vojvodina, ale může se zastavit i zpochybněním Trianonské smlouvy a vymezením hranic evropských států, které vznikly po první světové válce. Takový vývoj samozřejmě je nebezpečný i pro Českou republiku. O to více je smutné, když čelný funkcionář KSČM, který díky aktuálnosti tématu prezidentské volby dostane nebývalý prostor v televizi, není schopen právě v souvislosti s diskusí o kandidátech zdůrazňovat i tuto otázku (štěpení Srbska a možných následků) a neměl by zapomenout, že důležitá není ani tak jeho vlastní prezentace, jako prezentace cílů strany, kterou představuje. Tím myslím například aktivitu poslaneckého klubu – návrh rezoluce o územní celistvosti Republiky Srbsko, předložený v českém parlamentu.Ve svých vystoupeních často zmiňujete to, že se ve vaší bruselské pracovně vystřídalo několik mladých stážistů a stážistek z Čech. Mohl byste vysvětlit, co vás k využívání stážistů vedlo? Podle jakých kritérií je vybíráte?

Před několika dny jsem předložil přehled o své činnosti jak své mateřské organizaci v Plzni, tak i VV KSČM. Tento přehled obsahuje i odpověď na vaši otázku. Jedním z mých předsevzetí při vstupu do Evropského parlamentu bylo, že musím vytvářet možnosti pro mladé lidi, aby mohli poznat fungování EP, v perspektivě mohli zastávat i zájmy naše, jako rovnocenní partneři svých kolegů z ostatních států. Zatím na minimálně měsíčních stážích pobývalo v mé kanceláři 13 mladých lidí z různých částí Evropy. Většina z nich přicházela na základě mé spolupráce se školami – např. VOŠ Valašské Meziříčí, Gymnázium Mikulášské náměstí Plzeň nebo Právnická fakulta Ruské univerzity v Moskvě. S těmito školami mám dlouhodobou smluvní spolupráci. Každý ze stážistů měl před příchodem stanovené téma, které zpracovával v průběhu stáže a které většinou posloužilo jako podklad k bakalářské či magisterské práci, téma zároveň vycházelo i ze zaměření mé práce v Evropském parlamentu. Ostatně o své dojmy z pobytu v Bruselu se mladí stážisté podělí i se čtenáři v publikaci, která je již v tisku a která nese název EU – nejen název. Pro přesnost uvádím, že tyto stáže, včetně ubytování, hradím z vlastních prostředků. Kromě toho využívám, stejně jako ostatní, možnost pozvat do Bruselu sto návštěvníků ročně za prostředky EP. Zájem ze škol, od zastupitelů, odborářů je tak velký, že fakticky kvótu do konce volebního období mám již vyčerpanou. Na druhé straně jsem velmi rád, že občané ČR, zejména mladí, mají tak velký zájem evropské instituce poznat a rád konstatuji, že mnozí z nich již našli i uplatnění v oficiálních strukturách EU.Na jaře proběhne VII. sjezd KSČM. Co byste chtěl jeho účastníkům vzkázat?

Podle mého názoru by měl sjezd dát ve svých výsledcích především odpověď na to, zda jsme připraveni na situaci, která se vytváří v ČR díky snaze o vybudování radarové základny a realizaci asociální reformy. Domnívám se, že na tuto novou situaci zatím nejsme dobře připraveni. Málo se nám daří využívat provázanost struktury zastupitelů od Evropského parlamentu po obecní zastupitelstvo. Přitom výměna informací pro nás může znamenat výraznou převahu například oproti ČSSD. Inspiraci bychom pravděpodobně mohli hledat u německých přátel, kteří pro zvýšení efektivity činnosti svých zastupitelů zřídili tzv. Koordinační radu zastupitelů, která se schází třikrát do roka a za účasti expertů vypracovává doporučující stanoviska k jednotlivým sektorovým politikám. Propracovanější návrh bych rád uplatnil v období po sjezdu.Jak byste charakterizoval současnou politiku KSČM?

V této chvíli vidím dva hlavní problémy: malá koncepčnost a nepružnost naší politiky, malá schopnost strany pracovat jako tým. Nechci teď diskutovat o programu strany. Chci jen říci, že koncepce politické práce je něco jiného než program. Koncepce vyžaduje stanovení konkrétních cílů v konkrétním čase a v odpovídající hierarchii, vyžaduje i výběr prostředků. To, co postrádám, je vymezení způsobů, jak reagovat na nejcitlivější jevy ve společnosti. Výběr cílů a spojenců při boji proti umístění americké vojenské základny u nás a v zápase proti asociální reformě. Máme malé porozumění pro nově se rodící hnutí či nově objevené osobnosti. Nemusíme souhlasit se vším, co hlásá hnutí Ne základnám! nebo s názory starosty Trokavce, pana Jana Neorala (byť já osobně nevím, s kterým z jeho stanovisek bych nemohl souhlasit). Podstatné je, že se zde vytvořila nová ohniska odporu vůči protinárodní a asociální politice vlády – a my se dnes musíme naučit je podporovat, ne se snažit je za každou cenu vést. Síla, kterou v dané fázi vývoje potřebujeme, je v šířce odporu, ne v jeho podřízenosti nám.

Moderní politika vyžaduje, aby s koncepcí přišla i kampaň. Musíme se naučit důsledně prosazovat své cíle, nenechat si vnucovat témata svými protivníky či mediální každodenností. Kampaň vyžaduje ale také, abychom postupovali společně – základní organizace, okresní výbory, vedení strany, poslanci. Abychom dokázali udržet pozornost vůči vybraným otázkám, studovali je, propagovali je a k nim organizovali veřejnost. Nemůžeme si dovolit být sborem ješitných primadon. Strana musí být pružný tým.autor: Václav Míka zdroj: HaNo, 26. 1. 2008