Nastal čas zvednout hlavu

Není důvod krčit se při zdi. Prvních sto dnů vlády pravicové vlády Mirka Topolánka již nese první ovoce. Veřejnosti byly představeny plány restrukturalizace daní a úsporných balíčků, na nichž vydělají pouze nebohatší. To, před čím komunistická strana v době volební kampaně varovala, se stává skutečností. Případné ekonomické reformy dopadnou bezprostředně do každodenního života milionů lidí. Nastává zlomová situace: buď vláda své návrhy v parlamentu prosadí nebo – podle svých slibů – padne. V obou případech bude demaskován protispolečenský charakter plánů pravice.Zároveň do závěrečných fází vstupuje jednání mezi naší vládou a vládou USA o umístění americké vojenské základny u nás. Flagrantní pohrdání veřejností, které dává pravicová koalice najevo svým odmítáním referenda o této otázce, se stávají viditelné každému. Výstavba americké vojenské základny zasahuje vlasteneckou a rozumně uvažující část veřejnosti na nejcitlivějším místě. I v této oblasti přišla zlomová situace: pravicová vláda a někteří její spojenci mimo vládní koalici budou muset veřejně ukázat, jak chápou demokracii v této zemi a suverenitu tohoto státu. Je povinností levice tuto situaci využít. Komunistická strana je zde, aby hájila zájmy lidu této země. Porážka, kterou jsme před téměř dvaceti lety utržili, nás zahnala do kouta. Vědomí velkých chyb, jichž jsme se dopustili, obrovský tlak pravicových stran a sdělovacích prostředků proti nám, ale i programové nejasnosti nás zbavovaly odhodlání bojovat a vůle vítězit. Dnes je však situace jiná.Nastupující ekonomické a sociální změny, i připravovaná výstavba vojenské základny ukazují, že nás veřejnost potřebuje odhodlané, sebevědomé a vítězící. Už poslední doplňovací volby do Senátu přesvědčivě manifestují, že doba nadšení pro modrou pominula. V této době více než kdykoliv za uplynulé dvě dekády máme možnost ukázat, jak jsme se z minulých chyb poučili, jak upřímně myslíme některé naše programové posuny, a jak obětavě jsme ochotni této zemi sloužit. V čem je dnešní situace nová? Předně se ukazuje, že tradiční programové cíle radikální levice jsou stále mimořádně aktuální. Plány vlády na omezení sociálních výdajů a podvázání výroby prohloubí sociální rozpolcenost společnosti. Ochuzování celých vrstev bude pokračovat zrychlených tempem. Brzy se ukáže, že na takzvané reformě vydělá pouze horních deset procent nejbohatších a exekutoři.Boj za mír se stane součástí každodennosti. Zápas o umístění americké vojenské základny neskončí rozhodnutím o jejím umístění v Brdech či Velké Británii. Avanturismus americké vlády nás bude zatahovat na netušená bojiště současného světa, do prohraných válek v Iráku či Afghánistánu, a doufejme, že ne na další místa. Nikdy nebylo pro naši veřejnost tak snadné porozumět, jaké zlo představuje militarismus v takových kapitalistických zemích, jako jsou USA.Posun Strany zelených na pravicové pozice ukazuje, že pouze pevně zakotvené levicové strany mohou hájit základní teze tzv. Nové levice. Musíme pozvednout Zelenými odhozené ideály samosprávy a přímé demokracie – to, co jsme v dobách byrokratického socialismu ze svého programu na čas ztratili. Právě tak se musí stát samozřejmostí naší práce obhajoba lidských práv. Nikoliv jako účelové fráze, za níž se skrývají sobecké zájmy restituentů či výzvy k etickému bombardování Jugoslávie. Náš humanismus zahrnuje ochranu práv většiny, ale i oprávněných nároků menšin. Práv sociálních i politických. A právě tak musí být výrazněji znát, že víme, že chránit lidská práva znamená chránit životní prostředí člověka. A to zvláště v době, kdy celý svět hovoří o nebezpečí klimatických změn. My musíme prokazovat mnohem větší odvahu v boji proti masovému nešvaru kapitalismu – proti korupci. Veřejnost je právem pobouřena zneužíváním postavení k osobnímu obohacování. Kdo jiný by měl odhodlaněji demaskovat zkorumpovanost současné mocenské elity, když ne my?Naše politika musí být radikální a rozumná. To vyžaduje spojit klasické i moderní programové prvky levice a vytvářet doposud netušené koalice antikapitalistického odporu. Zárodky lepší budoucnosti se již rodí. Nikdy v posledních dvaceti letech nebyl náš program mladým lidem v této zemi tak srozumitelný. Je třeba ovšem zvednout hlavu, nebát se nazývat věci prvými jmény a hrdě se hlásit ke svým ideálům.