Paříž, Ženeva, Helsinky, Budapešť, Brusel – asi jedno vedle druhého nekulturní město Evropy. Ve všech totiž letos budou koncertovat Alexandrovci. Všechna si pozvala dnes už světoznámý legendární soubor, který plní koncertní sály i obrovské sportovní haly v Evropě, Americe, Austrálii, zkrátka všude. Jenomže u nás bychom jim měli říci, že je nechceme. Naši »specialisté« na kulturu snášejí argumenty, proč Alexandrovce nezvat, anebo jim netleskat. Abychom »výstřelem« proti ruské kultuře snad trefili Kreml…
»Top« kulturním odborníkem nade všechny je pak představitel jihomoravské TOPky Jan Vitula. Jeho nápad, aby kvůli dění na Ukrajině byla zrušena dotace pro Dny ruské kultury, je ale tak »ujetý«, že se od něj distancovala naprostá většina politiků bez rozdílu stranické příslušnosti. Dokonce ho zjevně nepochválil za tento »hrdinský« protiruský čin ani předseda Karel Schwarzenberg. A to už je co říci, ten pro hůl proti Rusku daleko nikdy nechodí.
Jenomže on pan Vitula tentokrát přestřelil hodně, když se zařadil po bok bývalého pražského primátora Hudečka. Jeho nekulturnost si s nápadem na potrestání Kremlu zmrazením partnerství Prahy s Moskvou minimálně podává ruku. To souznění napříč politickými stranami, které v drtivé většině poslalo pana Vitulu s nápadem bojkotovat ruskou kulturu »do háje«, jen potvrzuje, s jakou hloupostí se »vytasil«. Ale možná bychom se realizací nápadu, se kterým přišel tento »kulturolog«, zase dostali do evropských médií. Takovou zbraň proti Rusku jen tak někdo nevymyslí.
Stejně jako už otravně zní neustálé licitace kolem Alexandrovců. Pro argumenty, proč prý jim nemáme tleskat, které vytrvale tahají z rukávu rusofobií nakažení komentátoři, asi nemají pochopení »zabedněnci« v Helsinkách nebo Stockholmu. Tam se ruský soubor vypraví v březnu na společné koncerty s Královským symfonickým orchestrem z Londýna. Tak jako přílišným kulturním citem asi neoplývají organizátoři ve Švýcarsku, Francii, Belgii ani v Maďarsku nebo na Slovensku. Mimo jiná místa všude tam budou letos Alexandrovci zpívat, hrát i tancovat. Protože jejich umění překračuje hranice a je tak kvalitní, že je například pořadatelé koncertů ve Finsku řadí mezi »top« značky ruské kultury – hned vedle Velkého divadla v Moskvě, Treťjakovské galerie nebo Ermitáže.
Kam se ale taková kultura, stejně jako všichni ti evropští a světoví barbaři, hrabou na jihomoravského »TOP« hrdinu a kulturního velikána…