Druhé rokování 3. sjezdu německé strany Levice (Die Linke), jež proběhlo o uplynulém víkendu v Drážďanech, nebude v historii této strany výrazným mezníkem, ale přesto je nebude možné v historii Levice opominout. Po roce vnitrostranických sporů a bojů různých názorových směrů a platforem, které jsou pro Levici charakteristické, se podařilo stranu výrazně konsolidovat.
To ostatně uznal ve své sjezdové řeči i Gregor Gysi, předseda frakce Levice ve Spolkovém sněmu a jedna z nejvýraznějších osobností strany (vedle Oskara Lafontaina či Sahry Wagenknechtové). Mimořádně důležité poselství drážďanského sjezdu tak zní: Končíme „zákopovou válku“, která stranu jen oslabovala a snižovala její kredit u veřejnosti. Je to životně důležité před letošními volbami do Spolkového sněmu.Drážďanské rokování bylo věnováno především volebnímu programu Levice. Byl přijat program výrazně sociální, kritický vůči stávající vládní politice Spolkové republiky v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky (Levice například zásadně odmítá účast bundeswehru v zahraničních misích a požaduje zákaz exportu zbraní) a pozoruhodný v části věnovaný evropské politice, ačkoliv právě ohledně svých představ týkajících se řešení ekonomické, finanční a politické krize v EU Levice jen obtížně nachází vnitrostranickou shodu. Přesto existuje konsensus týkající se základního pozitivního vztahu Levice k evropské integraci.
Ačkoliv samozřejmě nelze předpokládat, že po drážďanském sjezdu zmizí diference a pnutí mezi názorovými proudy, lze míti za to, že do spolkových voleb půjde Levice konsolidovanější, než jak tomu bylo před rokem. Tehdy se v jejím čele objevila dvojice spolu-předsedů (Katja Kippingová a Bernd Riexinger), jejichž volba byla označována právě za kompromis v rámci vnitrostranických půtek. Jenže tato dvojice zatím obstála, a jak na sjezdu také zaznělo, učinila hodně pro zklidnění poměrů v Levici.
Gregor Gysi by byl rád, kdyby Levice dosáhla ve volbách do Spolkového sněmu, které se budou konat 22. září, dvouciferného výsledku. To je však přání příliš smělé, političtí pozorovatelé se vesměs shodují v tom, že úspěchem pro německou Levici by byl i výsledek pod deset procent odevzdaných hlasů.