Ze všech stran v České republice včetně úst oficiálních představitelů státu slyšíme, jak nám EU diktuje, a co zase »ten škaredý Brusel« vymyslel. Jako europoslanec zvolený za KSČM se samozřejmě setkávám s oficiálními pozicemi ČR, ze kterých pro mě ale čím dál častěji vyplývá, že nám možná »diktát« Bruselu až tak nevadí. Příkladem může být součaný návrh směrnice o tzv. testu přiměřenosti, který projednáváme ve Výboru pro ochranu spotřebitele a který ČR podporuje. Asi by se vám zdálo logické, že si každý členský stát může rozhodnout o tom, jakou právní úpravu regulovaných profesí zvolí. Myslel jsem si to také.
Nicméně z návrhu, který mám před očima, vyplývá povinnost zaslat zamýšlený návrh regulace před jeho přijetím Komisi, která ho možná milostivě schválí, a možná taky ne. Komise bude posuzovat, zda například tříletá povinná praxe pro koncipenty předtím, než budou připuštěni k advokátním zkouškám, je přiměřená, nebo nikoli.
Není mi jasné, jak nějaký úředník v Bruselu může zhodnotit rozdílné tradice a historické zkušenosti jednotlivých členských států. Asi naivně se domnívám, že naší prioritou by mělo být chránit domácí pracovní trh a snažit se udržet si kvalitní odborníky doma, a ne je vysílat do zahraničí. To by mělo být v zájmu i našich čelných představitelů.
Není to poprvé ani naposledy, kdy má KSČM jiný názor než zbytek českých politických stran zastoupených v Evropském parlamentu. Když už si necháme mluvit i do systému vzdělávání a pracovního trhu, nevím, proč se ohánět principem subsidiarity. Zřejmě ho můžeme ze zakládacích Smluv rovnou vyškrtnout.