Od 2. května 2014, kdy došlo v Oděse ke krveprolití, při kterém zahynuly desítky lidí a mnoho jich bylo zraněno, následovaly další události, které tuto tragédii vytlačily z centra pozornosti. Spolu s úpadkem zájmu žurnalistů ztratila evropská společnost z dohledu i průběh vyšetřování, které se podle oficiálních prohlášení a vystoupení nezávislých organizací a institucí stává stále více zamotaným a neprůhledným.
Je třeba si uvědomit, že absence objektivních informací o této tragédii a jejích vinících vytváří na dlouhá desetiletí dopředu napětí a nedůvěru nejen mezi Oděsany, ale i obyvateli celé země. To bude mít bezesporu vliv na situaci v celé Evropě, především na pozadí aktivního přibližování Ukrajiny a EU. Dohoda o asociaci, podepsaná prezidentem-oligarchou a Evropskou komisí na konci jejího mandátu na pozadí občanské války na jihovýchodě Evropy, vytváří mnoho nových protikladů, které nepomáhají ke zlepšení života obyčejných Evropanů včetně Ukrajinců. Oděská tragédie bude také dalším bodem rozporů mezi evropskými politiky přesto, že již nyní je takových rozporů nemálo.Evropská média zamlčují informace o oděské tragédii, která se stala prologem války na jihovýchodě Ukrajiny, ale také o šíření fašismu v centru Evropy, aby zakryla skutečné cíle signatářů dohody o asociaci Ukrajiny a EU. Tím více nemístné je rozšířené zcela negativní líčení evropských médií, pokud jde o tzv. proruské síly na Ukrajině. Takzvané proruské síly vystupují za právo na zachování po desetiletí existujících a fungujících ekonomických vztahů s Ruskem, za právo mluvit rusky, za spravedlivé rozdělení příjmů mezi regiony Ukrajiny. Na pozadí této jasné hospodářské platformy se jejich politická prohlášení jeví nezbytnou součástí celého úsilí.
Oděská tragédie je velmi závažným problémem, který je třeba odpovědně a důsledně vyšetřit mezinárodní komisí, za aktivní účasti domácích politických struktur. Evropská unie by neměla zůstávat stranou tohoto vyšetřování, protože její nepřítomnost může být nebezpečným precedentem, schopným změnit politickou scénu celé Evropy a vedoucím k pošlapání obecně sdílených hodnot: svrchovanosti zákona, svobody šíření informací, nevyhnutelnosti trestu za spáchaný zločin. Absence takového vyšetřování by se stala mohutným stimulem k politizování a eskalaci dalších, dříve latentních procesů. V takovém případě nezbývá, než vyjádřit obavy, že by se Ukrajina mohla stát překážkou na cestě uplatnění nezadatelných práv a svobod jiných národů.