Odborné vzdělávání a příprava

20.12.2008 000 18:00

Ve středu (17. 12. 2008) Evropský parlament projednával zprávy poslanců J. Anderssona a T. Manna, které se týkaly oblasti odborného vzdělávání a přípravy. Podstatou obou zpráv je snaha o vytvoření evropského referenčního rámce a evropského systému kreditů pro odborné vzdělávání a přípravu. Tyto nástroje by měly sloužit jednak ke zvýšení aktivity jednotlivých členských zemí v podpoře odborného vzdělávání, zároveň jde o doporučení, aby byl vytvořen mechanismus pro hodnocení kvality odborného vzdělávání tak, aby bylo srovnatelné ve všech členských státech. Novým prvkem je i zavedení systému sebehodnocení, který by měl dát možnost studentům podle zadaných kritérií vyhodnotit jejich spokojenost s kvalitou poskytovaného vzdělávání, na druhé straně sebehodnocení by podle těchto návrhů měli provádět i další účastníci výukového procesu, to jest nejen učitelé a odborní pracovníci, ale i třeba rodiče.Cílem obou materiálů je dosáhnout zvýšení kvality, a dostupnosti srovnatelného odborného vzdělání pro občany EU, což by jim mělo v dalším umožnit lepší uplatnění na trhu práce bez ohledu na věk, usnadnit mobilitu pracovní síly, ale i zrovnoprávnit občany různých zemí ES. Jako stínový zpravodaj za politickou skupinu GUE/NGL jsem ve svém vystoupení k oběma zprávám uvedl následující:Vážené kolegyně, vážení kolegové, na začátku mi dovolte, abych poděkoval oběma zpravodajům, kolegovi Mannovi i kolegovi Anderssonovi za odvedenou práci a zejména za trpělivost při vyjednávání kompromisních návrhů. Návrhy kolegy Anderssona správně vyjadřují nutnost dodržení podmínky subsidiarity, na druhou stranu jejich formulace dobře popisuje mechanismy i termíny, ve kterých by systém hodnocení referenčních ukazatelů měl ve členských státech fungovat. Podle mého názoru také podporuje větší aktivitu všech účastníků, kteří zajišťují odborné vzdělávání, včetně toho, že podporuje sebehodnocení jako doplňkový prostředek ke zvyšování kvality.Vítám, že se do kompromisního návrhu podařilo zahrnout i ty, z mého pohledu velmi podstatné, návrhy, které byly přijaty ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a to je např. větší míra stimulace členských států pro efektivní činnost v této oblasti či zdůraznění role studujících při vyhodnocování spokojenosti s výsledky vzdělávání, stejně tak i podporu role personálu, který vzdělávání poskytuje. V návrhu ke zprávě kolegy Manna považuji za důležité podpořit bod číslo 1, který zdůrazňuje zásadní význam osobního a profesionálního rozvoje jednotlivců.Na závěr chci zdůraznit, že navrhované kompromisy, které používají termín ‘celoživotní vzdělávání’ a tím rozšiřují okruh občanů, kteří jsou účastníky vzdělávacího procesu, mohu jen podpořit. Naprosto souhlasím, že celoživotní vzdělávání je nezbytné propojit s politikou zaměstnanosti a sociální politikou v každém členském státě, protože podporuje sociální soudržnost, rovnost a aktivitu občanů. I když tato oblast patří v rámci tzv. principu subsidiarity do kompetence členských států, to znamená, že je na jejich uvážení, jestli tato doporučení budou aplikovat, jsem hluboce přesvědčen, že České republice by tento systém výrazně prospěl.