Aby člověk mohl úspěšně odstartovat k něčemu novému, určitě neškodí odhlédnout se za tím, co má za sebou. Lépe se navazuje na všechno úspěšné, snáz se hledá cosi nového a jednodušeji se vyhýbá všemu, co se nepovedlo…
Protože si myslím, že to tím spíš platí teď před koncem roku, kdy se už v diářích objevují první termíny událostí, akcí a schůzek toho dalšího, dovolím si takové ohlédnutí i za uplynulým rokem v Evropském parlamentu.
Je za mnou i týmem mých spolupracovníků, bez kterých by to nešlo, a také za vámi, voliči, od kterých mám důvěru a mandát hájit vaše zájmy. Průběžně jsem se snažil podávat svědectví o svých aktivitách jak na parlamentní půdě, tak ze zahraničních pracovních cest, besed po celé republice, stranických konferencí i bezpočtu setkání. Jak na stránkách Haló novin a v dalších médiích, tak i na internetu, ale přece jen si dovolím k některým se znovu krátce vrátit.
Vedle takřka neviditelné práce – i proto, že se o ni média téměř nezajímají – v parlamentních výborech, delegacích, ve frakci GUE/NGL, která zahrnuje nejen přípravu dokumentů z pozice předkladatele nebo stínového zpravodaje, ale i desítky pozměňovacích návrhů, vyjednávacích schůzek nebo kompromisních dohod; vedle toho všeho jsme hodně energie věnovali výstavě k 70. výročí konce 2. světové války. Expozice o společném celosvětovém vítězství nad fašismem, ke kterému výrazně přispěl obrat po hrdinském triumfu Rudé armády u Stalingradu, se nakonec ze Štrasburku stěhovala do našich měst a nejnověji o ni projevili zájem i v Berlíně.
Překvapivě to byla největší akce, kterou si EP připomněl tak významné a pro dnešní dobu i poučné výročí… Výstava byla i příspěvkem k jakémusi udržení a potvrzení vzájemných vztahů EP s Ruskem, které po uvalení sankcí procházejí složitým obdobím. Nicméně jsou pro obě strany nenahraditelné, což se ukazuje stále silněji i celkově na mezinárodní scéně.
Ale velice si cením i dalších momentů, které charakterizují »můj rok 2015«. Třeba pokračování stáží mladých lidí v mé parlamentní kanceláři, spolupráce se studenty škol v Plzni i Praze, možnosti pozvat přímo do EP alespoň zlomek našich občanů. Což jsou všechno příležitosti a příspěvky k lepšímu poznání dění v evropských institucích, k ilustraci, jak a kde se rodí řada rozhodnutí ovlivňujících každodenní život lidí u nás. Ne vždycky se nám daří EP »polidštit« a dění v něm srozumitelně prezentovat, ale snažit se o to budu určitě i nadále. Jak na těchto stránkách, tak i na svém internetovém profilu a na sociálních sítích.
Ale k ohlédnutí ještě malá »douška« – třeba jako základ pro onen start do roku příštího. Žijeme v rozjitřené, ba až napjaté době. Během roku jsem se přesvědčil, že to, co hlavně potřebujeme a k čemu se snažím aktivitami v EP i mimo něj přispívat, je alespoň jistá dávka klidu a pohody.
Nezodpovědní politici se snaží naopak rozeštvávat i celé národy a kultury proti sobě, což vede dokonce k obavám z možných velkých ozbrojených konfliktů. I Evropa se radikalizuje a bohužel navzdory historickým zkušenostem také opět potýká s neonacistickými výhonky. Mě ale utvrdil i uplynulý rok – byť se to může zdát někomu snad i přežité a archaické – že hlavním cílem levice za dané situace musí být především mír!