Open Society Foundations aneb když anonymní špína teče proudem

16.9.2018 v 17:47

Není tomu tak dávno, kdy v srpnu 2016 díky  skupině hacktivistů došlo k úniku materiálů (kauza DCLeaks) údajně ze sítě nadací Open Society Foundations (OSF) miliardáře George Sorose.  Necháme stranou, co OSF vlastně v rámci své činnosti realizuje, protože o tom má přehled málokdo, stejně necháme stranou i zda uniklé materiály opravdu byly vytvořeny OSF – předpokládejme, že ano.  Podstatné je, že jeden z dokumentů měl  údajně „mapovat“  potenciální  „spolehlivé“ spojence v Evropském parlamentu.  A mé jméno bylo mezi nimi.  Dosud jsem tenhle lži-seznam ignoroval, jednak protože čím víc se člověk ve špíně vrtá, tím víc je nakonec špinavý a jednak protože tenhle typ lží se v podstatě nedá vyvrátit – jak zpochybnit obsah dokumentu  údajně vytvořeného někým s kým nemám nic společného a následně „uniklého“ na veřejnost a  periodicky upravovaného a recyklovaného?  Ovšem všechno má své meze.

Hlavním problém seznamu „spojenců“  zpracovaného  firmou Kumquat Consult pro OSF spočívá v tom, že se nedopátráte, na základě čeho se jednotlivé osoby do dokumentu dostaly,  jaký byl klíč pro jejich hodnocení, zda na základě nějakých veřejně publikovaných názorů,  výsledků hlasování v EP či jiných aktivit.

Prostě tam jsem, tudíž jsem „spojenec“ a basta!   V případě poslanců ve frakci GUE/NGL je v seznamu uvedeno 31 poslanců z různých států a frakce jich má celkem 51.   To už samo o sobě svědčí o tom, že něco není v pořádku – mít 31 „spolehlivých  spojenců“ (jak uvádějí česká média a další špiniči) ze skupiny 51 lidí celkem, to je opravdu zajímavý počin.

Jediným vodítkem pro ozřejmění, jak se vlastně lidé na takový seznam dostali, je oblast jejich zájmů – většina lidí na seznamu se totiž zajímá (je v  EP delegaci, výboru apod.) o  Afriku, Asii,  zejm.  země  Středního a Blízkého východu, Balkán, Středomoří …. a  Rusko , nebo jsou v nějaké vedoucí funkci.   Tedy zdá se, že fakticky nejde o nějakou hlubší analýzu postojů „spojenců“, ale o to, že  lidé na seznamu můžou ovlivňovat oblasti (geopolitické), na kterých má OSF  zájem  a nejsou extrémně vlevo ani vpravo.

Druhou věcí je, že tato pseudoanalýza, která unikla od Sorose,  neoznačuje někoho jako spojence nebo dokonce spolehlivého spojence (jak nám tvrdí média), ale pracuje s tím, že lidé na seznamu uvedení „pravděpodobně budou podporovat práci OSF“.  Opět bez jakékoliv informace o tom, na základě čeho tento závěr byl v analýze učiněn.    Komedie to je, pokud na tomto seznamu jsou skoro všichni  europoslanci Španělska, Portugalska, Řecka za GUE/NGL.    Tragédie to začíná být,  jestliže jsou za spojence OSF označováni i lidé jako dnes 96 letý bojovník Manolis Glezos (https://en.wikipedia.org/wiki/Manolis_Glezos ).

Celý tento dokument tedy připomíná spíše nějaký odhad „komunikativnosti“  europoslanců vůči OSF na základě naprosto nejasných kritérií a za normálních okolností by nad tím člověk mávl rukou.

Jenže okolnosti se mění.  S uveřejněním informace, že já a europoslankyně Martina Dlabajová (ANO), která se zabývá jižní Afrikou (srov. výše), jsme jedinými českými europoslanci na seznamu OSF, se začaly objevovat nejprve  „investigativní “ články a následně „dopisy/maily“.   Tento seznam je totiž opakovaně „objevován“  a  vždy vyvolá vlnu pobouření, že jsem se zaprodal Sorosovi.  Objevné vlny přicházejí v jakýchsi 9-12 měsíčních cyklech, většinou vzápětí potom co  tento dokument opráší servery typu Aeronet  a spol. (v roce 2017) nebo před nějakými volbami.

Jak zpívá skupina Máci:  „paní Šulcová psala dopisy, co jsou zvláštní tím, že nemají podpisy“ a  tento fenomén se objevuje  i dnes, přičemž poslední vlna přišla právě  teď díky kauze OSF.   Snad někteří darebáci oprášili praktiky časů dávno minulých nebo je to prostě jen důsledek možností Internetu, který díky anonymitě vyloženě vychovává ke zbabělosti.  V každém případě se začaly objevovat emaily rozesílané členům KSČM,   funkcionářům ad. bez podpisu, z neznámé adresy či podepsané jen iniciálami aniž by adresát věděl, o koho jde, za to vždy s nějakým „soudružským“ pozdravem a obsahem, který navozuje dojem, že pisatel je  „takyčlenem“   KSČM a „takysoudruhem“ , který to se stranou myslí dobře a chce takto upozornit na tyhle nepěkné věci, o kterých se dověděl na Internetu a že je třeba být „bdělý a ostražitý“.

Pro ilustraci obsah  jednoho takového soudružského mailu:

Čest práci,

jaký Maštálka je, to víme. Ale že ho Sorosova organizace přímo označí za spolehlivého spojence (viz odkaz níže), to bych nečekal. Zajímavé, ale nikoliv až tak překvapivé, je, že u některých lidí je poznámka „euroskeptik, ale může být spojencem“ nebo „sice byla proti rezoluci EP k Ukrajinsko-ruskému konfliktu, může být proruská, nemusí být V TÉTO VĚCI nutným spojencem“. U Maštálky bez výhrad (ani že je proruský /samozřejmě pro kapitalistické Rusko/, přitom se tak u nás chová). Ale na druhou stranu ho ani nechválí tak, jako některé jiné jedince, takových je ale v seznamu málo. Za ČR tam jsou uvedeni 2 lidi jako spojenci, vedle Maštálky ještě Dlabajová z ANO.

 Teď už chápu, proč KSČM se dlouhou dobu nijak nevyjadřovala k Ukrajině, když tam začínal převrat. Žádná neschopnost, hajzlové to jsou. Škoda, že jsem na to nepřišel před sjezdem. Ale oni by stejně delegáti zvolili Filipa. Pokud nebude zrovna hajlovat, tak mu odmávají všechno.

Tohle je jen ukázka a  takových mailů bylo vícero a netýkají se jen aktuální otázky seznamu OSF, jejich počet byl výraznější před sjezdem KSČM a teď před volbami (obecními, do EP)  opět roste.

Je zde vždy společný jmenovatel – anonymita a „rozkydnutí“  špíny, někdy s úmyslnou dezinterpretací zdroje, jindy s vylepšenou verzí již zmanipulované verze.

Více či méně anonymního kydání hnoje jsme si po roce 1989 užili dost,  ale v těchto případech, které směřují dovnitř KSČM, mám dojem, že jde o něco více:  o úpadek politické kultury a  nástup toho nejšpinavějšího politikaření, kdy očividně někomu různí lidé vadí  (nejen já),  ale tato skupina není schopná (čti: necítí se zatím dost silná v kramflecích)  na otevřenou debatu, třeba ve stranických orgánech, o to více je však odvážná při anonymním špinění. Samozřejmě, člověk si řekne, že tohle by přece komunista nedělal, jednal by rovně a je to tedy někdo „z venku“.  Já doufám, že to tak je a neukáže se jednoho dne, že tyto maily rozesílali „takysoudruzi“ ve snaze dostat se do sedla.

Neočekávám, že by se něco v chování těchto lidí změnilo, spíše naopak.   Co bych ale rád, aby  naši členové a obecně veřejnost byli  maximálně opatrní v hodnocení „názorů“, které přijdou e-mailem, objeví se na sociálních sítích nebo si je přečtou někde na internetu, zejména pokud to píše někdo, kdo se neumí podepsat, případně vůbec neexistuje  a vlastně nikdo neví, kdo to ten Pepek Vyskoč v reálu je.

Vzpomněl jsem si na Okres na severu,  je smutné, že se opět vracíme do doby „šuškalů“: ukřivděných, ublížených, vyhozených, neschopných či všehoschopných, tentokrát ale šplhajících na vlně anonymní  elektronické špíny.

A jak zpívají Máci:  „…ač není podpisu, je třeba prošetřit,  autor  se bojí“.