Paní předsedkyně/pane předsedo, vážení kolegové,
na začátku svého projevu chci především zdůraznit, že se samozřejmě vyjadřuji pro tento legislativní návrh. Jsem ale velice zklamaný výsledkem dohadovacího řízení, zejména tím, jakou roli v něm hrál Evropský parlament.Vyjednávání o tomto návrhu směrnice, někdy nazývané “směrnice o slunečním záření” spíše připomínalo děj druhořadé telenovely. Na začátku se odborníci, Evropské instituce a členské státy shodli na tom, že k rámcové úpravě bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je zapotřebí přidat právní úpravu, která by zjednodušila a konkretizovala ochranu před optickým zářením. (Jako tomu již bylo v otázce hluku, vibrace a elektromagnetického záření.)Nikdo se, mimo jiné, ani nezmínil o velmi mírných mezních hodnotách pro expozici optickému záření, definovaných v příloze návrhu směrnice. Byla to právě politická skupina zpravodaje, která začala odporovat zahrnutí všech přírodních zdrojů optického záření do této směrnice. Je směšné, že prudký odpor proti jasně a široce definovaným standardům pro informování a ochranu pracovníků před slunečním zářením přišel z těch členských států, ve kterých ochrana před slunečním zářením není velkým problémem. Ze států, jako je například Itálie, kde je potřeba vyvinout mnohem větší úsilí pro takovouto ochranu, nebylo slyšet nic zásadně opozičního. Asi jednoduše proto, že vědí, že informovanost o a prevence proti nemocem z povolání je pro zaměstnavatele mnohem levnější, než následné náklady, které by museli vynaložit při onemocnění zaměstnanců. Neměli bychom zapomínat na to, že vysoké procento onemocnění rakovinou kůže je způsobeno právě nadměrnou expozicí slunečnímu záření. Mimochodem nikdy nebylo plánováno něco jako nákladná povinnost opatřovat speciální ochranné oblečení nebo opalovací krémy, tak jak to bylo chybně prezentováno v některých médiích.Rámcová směrnice 89/391 ES velice jasně stanoví, že zaměstnavatelé musejí zajistit všemi nezbytnými prostředky bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků pro všechny aspekty výkonu práce. To samozřejmě také zahrnuje ochranu před nebezpečím expozice přirozenému záření. Směrnice o optickém záření by byla konkrétním krokem, který by přinesl nejen zlepšení ochrany pracovníků, ale také zjednodušení evropské legislativy. Situace a výsledky, které vidíme dneska v této oblasti rozhodně nejsou tím, čemu bych rozuměl jako “redukce nepotřebné byrokracie”.