Plány sudetských Němců

13.6.2014 v 1:24

Letošní 65. sudetoněmecký sraz, který proběhl o uplynulém víkendu v bavorském Augsburgu pod heslem »Rozumět historii – utvářet budoucnost«, byl sice cílem celkem nevýrazného mediálního zájmu a hlavně slabší návštěvnosti (ve srovnání s minulými lety), přesto však zasluhuje pozornost z několika hledisek.

Hned úvodem mi nedá, abych nepřipomněl, že nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého landsmanschaftu – takzvanou Evropskou Karlovu cenu – letos dostal bývalý československý občan Milan Horáček.

Jde o barvitou figuru, která může ilustrovat, koho a proč si funkcionáři landsmanschaftu považují a komu tedy přejí, neboť s cenou je spojena nemalá finanční odměna. Horáček přesídlil v 70. letech do Spolkové republiky, kde se přiklonil k radikální anarchistické levici a podílel se na vzniku strany Zelených, původně jako strany kritické vůči vládnímu establishmentu, ekologické a pacifistické. Jak léta šla, zelení kritikové odkládali džíny a tenisky, vázali si kravaty a oblékali drahá saka. Ze Zelených se totiž postupně stala strana prosystémová, antisocialistická a bohužel i militaristická, obhajující válku na Balkáně a nasazení Bundeswehru v zahraničí. Takto také vystupoval Horáček coby poslanec Evropského parlamentu v letech 2004-2009.

Stará písnička

Už jakousi povinnou složkou projevů znících na sudetoněmeckých srazech, je napadání poválečných československých prezidentských dekretů, které reagovaly na rozhodnutí Spojenců v Postupimi, pokud šlo o odsun převážné části německého obyvatelstva ze zemí střední a východní Evropy. Nejinak tomu bylo i letos. Dekrety napadla bavorská ministryně práce a sociálních věcí Emilia Müllerová (čímž ostatně porušila byť kontroverzní Česko-německou deklaraci z roku 1997), ale hlavně šéf landsmanschaftu Bernd Posselt, volající na adresu dekretů »odstraňme konečně tuto veteš z cesty!« To prý hlavně proto, aby Češi a Němci mohli ještě lépe spolu pracovat na kvetoucí Evropě.

Političtí předáci sudetských Němců (připomínám, že jde o umělý, politický pojem, zavedený teprve počátkem 20. století) byli vždy mistry pokrytectví. Vždyť to byl právě Posselt a jeho skupina, kdo v roce 2004 hlasovali v Evropském parlamentu proti přijetí České republiky do Evropské unie! (Jen tak mimochodem: pan Posselt sice letos do EP opět kandidoval, ale zvolen nebyl.)Prý důvody k optimismu

Ovšem mnohem zajímavější, než každoroční notorické napadání prezidentských dekretů, bývá na srazech vyhodnocení aktuální sudetoněmecké politické taktiky a stanovení jejích priorit pro nejbližší dobu. Na tiskové konferenci v předvečer 65. srazu Bernd Posselt pravil, že existuje mnoho důvodů k optimismu pro sudetoněmecko-české vztahy, i když zdaleka ještě není dosaženo normálního stavu. Velmi zvláštní tvrzení! Lze si pod »normálním stavem« představit třeba naplnění jednoho z hlavních programových cílů landsmanschaftu, kterým je »navrácení uloupené vlasti a majetku«?

Ovšem jsou pokroky, jak uvedl Posselt ve svém hlavním srazovém projevu. Věci se podle něj vyvíjejí správným směrem, ačkoli ne rychlostí, jakou si mnozí představují. A co lze nebo bude možno vidět v onom »správném směru«? Tak třeba letos plánuje Posselt minimálně dvě důležité cesty do Prahy, na jednání s jistými českými politiky. Při té druhé, podzimní návštěvě, by měl doprovázet šéfa CSU a bavorského premiéra Seehofera: Bavorsko, ač je to dosti zvláštní, zřizuje v Praze své stále zastoupení! A Posselt správně předpokládá, že tím se podmínky pro politickou činnost sudetských Němců v ČR ještě zlepší (už teď má landsmanschaft v Praze svoji kancelář).

Naděje vkládané do ministra

Velké naděje vkládá Posselt do českého ministra kultury Daniela Hermana, jenž je prý nakloněn spolupráci se sudetskými Němci a podporuje ideu kulturní dohody mezi Bavorskem a ČR, na jejímž základě by se v ČR mohli sudetští Němci mnohem více angažovat v osvětě o historii, budování památníků či v politickém vzdělávání. Velkou příležitost pro své soukmenovce (sudetští Němci jsou označováni za čtvrtý bavorský etnický kmen) vidí Posselt v projektu Plzeň – město kultury 2015, neboť prý žádné jiné město v Čechách není vhodnější pro vnášení sudetoněmeckých témat; ostatně: plzeňské pivo označuje Posselt za »česko-sudetoněmecký produkt«!

Připomenout by se daly ještě další aspekty. Pro Českou republiku a její zájmy však zůstane rozhodující, nakolik jsou s cíli a principy politiky Sudetoněmeckého landsmanšaftu obeznámeni reprezentanti české vlády jak budou reagovat na jisté signály, přicházející nejen z Bavorska.