Kormidelníci Evropské unie, k nimž patří – jako členové Evropské rady – také hlavy států a vlád, se věnují zejména v zahraniční politice pouze krizovému managementu a podnikají »ad hoc« kroky, které nejsou řízeny ani pevnou vizí, ani proklamovanými vzletnými zásadami.
Aktuálně sem patří nejen naprosto zoufalý přístup k migraci, tak také postoj EU ke svým východním sousedům. A v této oblasti EU dělá jednu zásadní chybu: nejenže přeceňuje sama sebe a svou atraktivitu, ale velmi průhledně, leč o to více naléhavěji, se snaží státům tzv. Východního partnerství nasadit chomout zaslepené protiruské politiky. To se ukázalo v plném světle na samém počátku ukrajinské krize. Tehdy »Brusel« sebevědomě spoléhal na to, že exprezident Janukovyč nemůže jinak, než podepsat ošidnou asociační dohodu s EU. Janukovyč to však neudělal, a tak museli nastoupit ostří hoši z Pravého sektoru a dalších obskurních seskupení. A tak má teď Brusel na krku chudičkého strávníka, jenž se ale řídí tím, co se mu poroučí z Washingtonu…
Před pár dny byl Alexandr Lukašenko opět zvolen prezidentem Běloruska (83,49 procenta hlasů). Po minulých prezidentských volbách rozpoutal Brusel proti Lukašenkovi obrovskou kampaň a nastolil vůči němu i celému Bělorusku sankční opatření včetně toho, že Bělorusku nebylo umožněno členství v parlamentním shromáždění EURONEST. Dnes tomu tak ale není, ba dokonce už před prezidentskými volbami se objevovaly příznaky »tání« ze strany EU. Z jakého důvodu? Inu, stačilo pár obecných a nezávazných Lukašenkových výroků ohraničujících se vůči vojenské spolupráci Běloruska s Ruskem, a hned je tady vidina šance v zájmu protiruské politiky EU. Proevropsky »polepšený« Lukašenko by přece mohl třeba zabrzdit plánovanou výstavbu stanice ruské protiraketové obrany nebo letecké základny v Bělorusku!
A tak mají být sankce proti Bělorusku a Lukašenkovi osobně na čtyři měsíce »na zkoušku« zrušeny… Po biči tedy ukazuje EU Bělorusku sladkou návnadu. Ale to jen potvrzuje ošidnost a nedůvěryhodnost bruselské východní politiky.