Medvěd obecně vyvolává respekt, je to přece jen mohutné zvíře. Stejně tak to platilo v přeneseném slova smyslu, když byla řeč o pozici a vlivu Berlína. Kancléřka Merkelová ale předvedla při posledním jednání se šéfem Evropské komise (EK) Junckerem, že i medvěd dovede ohnout záda. Napadlo mě to, když jsem se seznámil s alespoň dílčí informací z rozhovoru, který se – vedle dalších témat – týkal i nesmírně důležité dohody mezi EU a USA. Dokument, někdy zjednodušeně prezentovaný jako obchodní dohoda, nese název Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP). Jak se ale ukázalo, už ono použití výrazu partnerství je smělé, když chystaná dohoda zjevně staví EU do role podřízenosti americkým praktikám a zájmům.
Angela Merkelová ale předvedla, že berlínský medvěd si moc nevěří a namísto rozhodného hlasu ve jménu suverénní, silné unie nad podmínkami TTIP jen neurčitě mručí a tlaku USA ustupuje. »Chceme TTIP, a to ještě letos,« konstatovala, i když musí moc dobře vědět o kontroverznosti řady bodů v dohodě a o tom, jaký je proti silný odpor. Musí vědět, že sama Evropská komise přiznává, že může dojít k odbourání norem a standardů, dosud platných v EU. Platných v zájmu spotřebitelů a občanů unie, včetně tak citlivých záležitostí, jako jsou bezpečnost potravin, sociální práva nebo problematika ekologie. I naši kolegové z pravicového spektra Evropského parlamentu připouštějí i nebezpečí, číhající v »láhvi s džinem jménem arbitráže«. Tyto mezinárodní arbitráže by se staly, jak ukazuje dosavadní praxe, silnou zbraní nadnárodních koncernů proti platným pravidlům a normám suverénních států, které by nedokázaly dál hájit zájmy a práva vlastních občanů.
Nevýrazné »brumlání« berlínského medvěda je o to nebezpečnější, že jeho vliv v unii je citelný a pro pozici mnohých členských států určující. Jestliže ohýbá hřbet, jen těžko nás pak může uklidnit řečnické prohlášení šéfa EK Junckera, že není rolí komise vyprodávat evropské hodnoty. Tenhle výprodej už totiž dávno začal, jak prosakuje z utajovaných – proč asi – jednání mezi špičkami EU a USA. Bude mít na jejich konci berlínský medvěd ještě nějakou »fazónu« unijního lídra, nebo z něj – po »aktivitách« kancléřky Merkelové – zbude jen vypelichaný plyšák?