PRÁCE POLITIKA NENÍ O SNECH…

21.3.2005 v 17:30

V historicky prvních volbách do Evropského parlamentu, které se v České republice konaly ve dnech 11. a 12. 7. 2004, dosáhla Komunistická strana Čech a Moravy mimořádného úspěchu. Zatímco při posledních volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR po zisku 18,51 procenta hlasů získala KSČM 41 mandát a celkové 3. místo, při volbách do parlamentu EU si ještě o stupínek polepšila, když dokázala přesvědčit 20,26 procenta hlasujících voličů. Komunistickou stranu Čech a Moravy tak v Evropském parlamentu zastupuje – z celkových 24 poslanců za Českou republiku – šest zástupců. Jedním z nich je i MUDr. Jiří Maštálka. V Evropském parlamentu je členem politické skupiny konfederace Evropské sjednocené levice – Severské zelené levice (GUE/NGL).V Evropském parlamentu se poslanci a poslankyně za KSČM začlenili do politické skupiny konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice. V jejím rámci jsou sjednoceny socialistické a komunistické strany a strany zelené levice z členských států Evropské unie. Není to přece jen dosti odlišné politické spektrum?

Máte pravdu, že jde o velmi diferencovanou skupinu politických stran. Konfederativní uspořádání frakce nutí všechny účastníky k dosahování konsensuálních závěrů. Dosažení takové shody bývá někdy problematické, ale o to zajímavější jsou výměny názorů na jednotlivá témata. A o to cennější je jednotný výstup pro hlasování. Musím z vlastní zkušenosti jak pozorovatele EP, tak i poslance říci, že většinou se ke shodnému stanovisku při hlasování dojde. To je o to cennější, že stejně jako v ostatních frakcích i v naší se občas projevují i prvky národních specifik (chcete-li národních zájmů), které jednotlivé politické strany sdružené ve frakci musejí respektovat.Jste členem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro životní prostředí a náhradníkem ve Výboru veřejného zdraví a bezpečnosti potravin. Povoláním jste lékař, takže je vám tato problematika blízká…

Na úvod bych rád řekl, že jsem vděčný vstřícnosti vedení našeho klubu, který akceptoval moje přání, abych se stal členem právě výše uvedených výborů. Dostal jsem tak možnost navázat na svoji dosavadní činnost ve Výboru pro sociální otázky a zdravotnictví PS PČR. Je sice pravda, že poměrně velká část legislativy, která pokrývá jak sociální problematiku, tak zejména zdravotnictví zůstává v kompetenci národních parlamentů, ale v souvislosti s takovými projekty jako je Lisabonská strategie nebo i s principem volného pohybu pracovní síly se dostává do popředí nutnost slaďování podmínek při poskytování těchto služeb v rámci celé Evropské unie. Předpokládám, že do budoucna si tento proces vynutí podstatně těsnější spolupráci poslanců EP s představiteli národních parlamentů a osobně bych tuto těsnější spolupráci přivítal.V meziparlamentních skupinách je pak vaší oblastí zájmu zaměstnanost, sociální politika a veřejné zdraví. Co osobně jste v této problematice již podnikl?

Posláním meziparlamentních skupin je spíše otevření možnosti k diskusi poslanců EP, kteří mají zájem o určitou problematiku a nejsou členy garančního výboru. Diskusí tohoto typu jsem se samozřejmě zúčastnil. Větší dosah zejména v oblasti sociální a zdravotní měla zatím moje činnost jako člena Výboru pro zaměstnanost, kde jsem byl určen jako zpravodaj EP k vyhodnocení rámcové směrnice o ochraně zdraví při práci. Moje zpráva včetně návrhu usnesení a tzv. Vysvětlujícího stanoviska prošla 3 slyšeními ve Výboru a byla ve znění kompromisních návrhů 1. února výborem pak schválena. 23. února nás čeká závěrečné hlasování na plenárním zasedání EP. Vytvořit kompromisní návrhy s tzv. stínovými zpravodaji za jednotlivé frakce, zapracovat připomínky Evropské komise a vůbec vypracovat hodnocení tak rozsáhlého dokumentu vyžadovalo velké úsilí od celého mého týmu.V parlamentu jste vystoupil s projevem, že si myslíte, že jedním z nejdůležitějších úkolů a cílů rozšířené Evropské unie v pětadvaceti členských státech je bezpochyby co nejširší sociální soudržnost, která garantuje jistotu životních a pracovních podmínek. Jak ale chcete tu jistotu garantovat?

V jedné z předchozích odpovědí jsme se dotkli například problematiky pracovních podmínek. Po půlročním působení ve Výboru pro sociální otázky mohu konstatovat, že je zde zřetelná vůle všech poslanců zvyšovat sociální soudržnost EU, respektive vyrovnávat rozdíly mezi jednotlivými sociálními skupinami a také regiony. Tato snaha se musí promítnout – aby měla efekt – jednak do právních norem, jednak do rozpočtových pravidel Unie. To druhé se daří poněkud hůře a právě v této oblasti se projevují nejsilněji filozofické rozdíly mezi jednotlivými frakcemi. Liberální pojetí prosazuje omezování rozpočtů pod heslem zachování konkurenceschopnosti. Já osobně jsem přesvědčen, že je třeba jít jinou cestou – tou je posilování takových položek rozpočtu jako je právě fond soudržnosti, sociální fond, investice do vzdělávání, ale i např. do zvyšování bezpečnosti při práci.Dále jste zde upozornil, že návrh rozpočtu na rok 2005 není v souladu s rovnováhou mezi ekonomickým a sociálním rozvojem…

To je pravda. Ten si totiž klade za cíl větší rovnováhu a solidaritu mezi členskými státy a jeho cílem je zajištění rovných příležitostí na pracovním trhu a v sociálním životě. Nejenom že výše navrhovaného rozpočtu nedosahuje možné hranice 1,27 procenta hrubého národního produktu Evropské unie, ale v souladu s vývojem posledních let nedosahuje ani jednoho procenta. Výše rozpočtu však, podle mého názoru, není největším problémem. Tím jsou plánované škrty ve strukturálních fondech určených na financování rekvalifikačních programů, na boj se sociálním vyloučením, na vzdělávání a podporu sociálně orientovaných nevládních organizací. Naopak výdaje na společnou bezpečnostní a zahraniční politiku stoupají.Na co by se tedy, podle vás, měla Evropská unie soustředit?

Podle mého názoru nesmí Evropská unie upřednostňovat vize neoliberální tržní ekonomiky a posilovat svůj vojenský potenciál, ale musí se soustředit na cíle zlepšení kvality života. Mnoho sociálních problémů občanů v nových členských státech má svůj částečný původ v naplňování ekonomických požadavků, které na nové členské státy kladla Evropská unie. Bylo by proto pouze spravedlivé odměnit jejich snahu a důvěru k Evropské unii.Existuje něco, co je vaším snem, abyste v europarlamentu prosadil a dosud se vám to nedaří?

Práce politika není o snech. Osobně bych přivítal, kdyby někteří kolegové, zejména z nových členských zemí, opustili svoje inkvizitorské nálady a drželi se věcné diskuse podpořené argumenty, takže možná že mým snem je ještě větší míra politické kultury, tolerance a upřímnosti mezi evropskými politiky.Jste kardiolog. Ošetřoval jste už v EP někoho po nějakém infarktovém jednání?

Na půdě EP zatím žádná infarktová situace nevznikla. Na druhé straně musím říct, že po dobu výkonu mandátu poslance českého parlamentu jsem lékařskou pomoc opakovaně poskytoval. Jednou dokonce společně s bývalým ministrem zdravotnictví Ivanem Davidem kameramanovi České televize, který se dostal do křečového záchvatu a hrozilo mu bezprostřední ohrožení života. Mimochodem česká delegace v EP má shodou okolností nejvíc zastoupení lékařů – celkem pět, takže bychom byli schopni poskytnout velmi kvalifikovanou lékařskou pomoc – od pediatra přes ortopéda a kardiologa až po psychiatra- sexuologa. Je to velmi výjimečné a novináři v Bruselu se velmi často ptají, jak se stalo, že tolik lékařů se dostalo do EP.Jste ženatý a máte dva syny. Nejsou rebelové a nevyčítají vám členství ve zrovna ne příliš populární straně?

Určitá míra rebelantství je podle mého názoru dokonce povinností mládí. Moji synové nejsou výjimkou. Co se týká výčitek ohledně mého členství ve straně, nikdy na ně nedošlo. Dokonce si ani nestěžovali na ústrky, které, jak jsem zjistil, zejména počátkem 90. let museli snášet. Ostatně v současné době nám zbývá velmi málo společného času a rozhodně nejsme typ lidí, který by ho chtěl trávit nějakými výčitkami. Spíše se podle možností snažíme věnovat svým zálibám.Pane poslanče, děkujeme vám za rozhovor.