Před pár týdny Evropský parlament schválil návrh směrnice o přeshraničním poskytování zdravotní péče v zemích Evropské unie; poté, co tento návrh schválí také Rada EU (a nezdá se, že by v tomto grémiu byl se schválením problém), budou mít členské státy 30 měsíců na provedení příslušných změn ve své národní legislativě. Vzhledem k tomu, že informovanost občanů o unijních záležitostech nebývá nejlepší, chci upozornit na některé aspekty uvedené směrnice, jež by měla nabýt účinnosti v roce 2013.Obecně lze konstatovat, že směrnice o přeshraniční zdravotní péči by měla usnadnit přístup k lékařské péči lidem v pohraničí, tedy často v odlehlých regionech, kde nejbližší nemocnice se může nacházet právě na druhé straně státní hranice. Směrnice se však týká také lidí, kteří si přejí být ošetřeni v sousední zemi, kde žijí jejich příbuzní. Nedomnívám se však, že touto možností volby zdravotní péče se nějak výrazně uvolní tlak na národní systémy zdravotní péče v oblastech, kde poptávka převyšuje nabídku, jak také zaznívá. Je třeba totiž mít na paměti, že ze zdravotního pojištění budou pacientům proplaceny náklady za přeshraniční zdravotní péči pouze do té výše, jaká je běžná v jejich domovské zemi. Směrnice obsahuje i další pojistky proti přílivu pacientů ze zahraničí.
Ovšem na druhé straně by z poskytování zdravotní péče za hranicemi mohli mít prospěch ti pacienti, pro které je obtížně dostupná náročná odborná lékařská pomoc v jejich domovských zemích, kde jsou zařazeni do takzvaných čekacích seznamů. Ale i zde to nebude jednoduché: směrnice totiž stanovuje, že pokud je léčba příliš náročná nebo pacient musí zůstat v nemocnici, musí být získán souhlas příslušné národní zdravotní pojišťovny, u které je pacient registrován. Omítnutí ze strany pojišťovny však může být uděleno pouze na základě seznamu možných důvodů. Zájemci o úplné znění směrnice o přeshraniční zdravotní péči si ji mohou vyhledat na webových stránkách www.europarl.europa.eu.