PREZIDENT MACRON A KARLOVA CENA

22.5.2018 v 15:58

Dne 10. května tohoto roku převzal v Aachen (Cáchách), nejzápadnějším městě Spolkové republiky, francouzský prezident Emmanuel Macron „Mezinárodní Karlovu cenu“ pojmenovanou po Karlu Velikém. Jeho ocenění prý mělo, resp. má aktivizovat a posílit myšlenky na „jinou Evropskou unii“. Slavnostní laudatio přednesla osobně kancléřka Merkelová, vychvalující Macronovu údajnou odvahu, důraznost, invenci a tak dále, což starosta Aachen Philipp korunoval tvrzením, že Macron je dnes „největší poskytovatel impulzů pro Evropu“. Macron ve svém projevu potvrdil svou podporu společného rozpočtu eurozóny a etablování „evropského ministra financí“, vyzval Evropskou unii k vyšším výdajům (jak už víme, má se hlavně zbrojit!) a obecně k „prohloubení spolupráce v EU“. Oba hlavní aktéři toho dne se shodli v tom, že  „Evropa potřebuje nový průlom“ a do konce června tohoto roku budou v tomto směru předloženy jejich společné plány.

 

Budou to plány v duchu tradic této „Karlovy ceny“? nutno se ptát. Ostatně, proč její udělování je každoročně spojeno s protesty mírových aktivistů, odborářů a členů levicových stran? Zakladatelé této ceny, poprvé udělené v roce 1950 Richardu Coudehove-Kalergi, vesměs bývalí nacisté, usilovali především o poválečné oživení velkoněmeckých koncepcí „nové Evropy“, a sice v takovém hávu, aby byly akceptovatelné pro nové spojence západního Německa. Jádrem nového modelu tak měla být myšlenka „Panevropy“, kterou Coudenhove-Kalergi rozvinul ve své stejnojmenné knize z roku 1923. Ústředními náměty zde byly „Spojené státy evropské“, kontinent bez celních překážek, vytvoření evropského monopolního kapitálu a chápání Evropy jako „hráze proti bolševismu“. Hlavními byly pro „Panevropu“ zájmy kapitálu, zatímco sociální dimenze, sociální práva hrála podřadnou roli. Coudenhove-Kalergi chtěl v zájmu „Panevropy“ také kolonizovat: evropským koloniálním mocnostem mělo být garantováno vlastnictví jejich kolonií, a ty státy, které v důsledku své zeměpisné polohy a historických peripetií přišly při rozdělování kolonií zkrátka (jako třeba Německo), měly získat pole působnosti ve „velké africké koloniální říši“.

 

Lze konstatovat, že evropský politický program zakladatelů „Mezinárodní Karlovy ceny“, vycházející z Coudenhove-Kalergiho Panevropy, v tom podstatném přetrvává. Jádrem má být federalizovaná Evropa pod vedením Německa a Francie, její oporou společná zahraniční a vojenská politika, společná hospodářská a finanční politika, společná měna… A dodejme, že společná asociální politika, společná válečná politika, to vše pak aktuálně v duchu nikoli antikomunismu (ačkoliv ten je vždy po ruce a vítán), nýbrž antirusismu. V samém závěru bych chtěl připomenout, že v roce 1991 byl „Mezinárodní Karlovou cenou“ vyznamenán – Václav Havel.