Otázka: Co říkáte na rychlé a nečekané odvolání ministryně zdravotnictví Milady Emmerové?
Otázka je, pro koho bylo rychlé a nečekané. Je těžké posoudit, jaké vnitrostranické mechanismy dovedly premiéra k tomuto rozhodnutí. To, že se ministerstvo dopouštělo některých chyb v posledních 14 měsících, je nepopiratelný fakt, na který upozorňovali zástupci všech skupin, které se zdravotnickými službami zabývají. Je-li důvodem k odvolání hrozící deficit ve veřejném zdravotním pojištění, pak je třeba vrátit se do doby, kdy vznikala například vyhláška číslo 50. Ministryně tehdy podle mého názoru podlehla tlaku, zejména České lékařské komory, a to přesto, že byla experty upozorňována na hrozbu prohloubení deficitu ve zdravotnictví. Dnes je tento schodek ještě vyšší, než se tehdy odhadovalo.Víc než rychlost a nečekanost odvolání zaráží způsob, kterým se tak událo. Po diskuzích o personálních změnách v blízkosti ministryně přišel absurdní návrh na jakýsi model britského království ve zdravotnictví. Ministryně jako královna bude formální hlavou – včetně odpovědnosti za důsledky, ale skutečným “premiérem” měl být náměstek pověřený zvláštními pravomocemi. Nedivím se, že to pro ministryni bylo nepřijatelné. Sociálnědemokratičtí premiéři mají vůbec zvláštní cit pro způsob odvolávání svých ministrů zdravotnictví – ať už tak učinil Miloš Zeman, Stanislav Gross a nebo Vladimír Špidla.Otázka: Premiér Jiří Paroubek zatím tají své kandidáty na tento post, nicméně prozradil, že v hlavě nosí tři jména. V médiích se nejčastěji spekuluje o prezidentovi České lékařské komory Davidu Rathovi, ale nyní také o bývalém řediteli Horské nemocnice ve Vrchlabí Vladimíru Drymlovi či dosavadním náměstkovi ministryně zdravotnictví Jiřím Koskubovi. Jsou vám známa tato jména?
Známa jsou mi všechna tři jména, nejméně jméno náměstka Koskuby. Jistě nelze pochybovat o profesní znalosti oboru a praktických zkušenostech ze zdravotnictví u každého z kandidátů. Jenže platí, že nikdo nemůže zpochybnit fakt, že se koza vyzná v zelenině. Na druhé straně je otázka, co po ní zůstane za úrodu. Těžko přijatelná je pro mě představa, že by představitel – podle mého názoru – jedné z nejúspěšnějších lobbistických skupin a profesního sdružení, které bylo v konfliktu snad se všemi ministry zdravotnictví, vyjma Bohumila Fischera, byl tím nejsprávnějším kandidátem. Možná, že je to ale pro něj naplnění určitého snu po výkonné moci. Je otazníkem, jakou má pozici před nadcházejícím sjezdem České lékařské komory, který ho před časem zvolil a na kterém se sejdou vlastně stejní delegáti. Pokud zůstane prezidentem, těžko bude tvrdit, že je ministrem občanů, nikoli pouze lékařů sdružených v komoře.Otázka: Zdravotnictví má snad ze všech resortů nejčastěji vyměňované vedení. Myslíte si, že za posledních patnáct let byl někdo z ministrů člověkem na svém místě? Čím by měl podle vás disponovat vhodný kandidát na tuto funkci, má-li vydržet celé volební období?
Každý premiér chce mít od zdravotnictví klid. Je to resort, jehož fungování občané vnímají velmi citlivě. Jak jsem řekl, navíc jsou tu silné zájmové skupiny, a to nejen v podobě lékařské a dalších komor, ale dnes i zájmová skupina krajů, výrobců léků, ale například i těch, kteří realizují opravy a výstavby nových zdravotnických zařízení. Mimochodem, právě v této oblasti jsou co do cen velké regionální rozdíly těžko zdůvodnitelné, dochází tady k velkému úniku veřejných prostředků. Nový ministr zdravotnictví by měl především mít podporu v koaliční vládě a má-li být realizována konečně koncepce, která má smysl, pak musí mít podporu celého politického spektra a občanů. Pokud nedojde k pochopení vlády, že se jedná o mnohasektorový problém, pak se jakýkoli další ministr bude potýkat se stejnými problémy, z nichž ten konečný bude opět – jak řešit ještě větší deficit ve zdravotních financích.Otázka: Jaké hlavní problémy zdravotnictví by se měly řešit akutně a co je nutné dělat z dlouhodobého hlediska, aby se tento resort konečně stabilizoval?
Času je málo a kroky ke zlepšení situace ve zdravotnictví určitě nevedou přes jednorázové oddlužení ve výši 10 miliard, protože takový krok je nesystémový a před volbami působí poněkud zvláštně. Navíc jde o řešení krátkodobé. Jde o to, aby se pan premiér osobně angažoval v tom, aby například po slovech o standardizaci byla standardizace skutečně učiněna. Kdo jiný, než vláda by měl stanovit standard optimální sítě zdravotnických zařízení, standard ekonomické přiměřenosti investic, standard pro možnost kontroly kvality poskytované péče – tato kontrola byla mimochodem zrušena v roce 1992 a od té doby ji nikdo neobnovil. Vládne se pomocí zákonů a pan premiér by se měl angažovat v urychlené přípravě a schválení zákonů, které například umožní účinnou kontrolu ve zdravotnictví. Přístup premiéra k řešení této situace nám ukáže, nakolik jde jen o snahu mít v čele resortu důrazného člověka a do voleb se zbavit zdravotnictví jako problému. Raději bych byl, kdyby pan premiér prokázal, že mu jde skutečně o sociální stát, jehož je fungující a dostupné zdravotnictví nedílnou součástí, nikoli jen předvolebním trikem.autor: J. Exner zdroj: Haló noviny 15. října 2005