Kypr byl v minulých dnech místem konání dvou akcí, jimž se – jak jinak – nedostalo v českých médiích ani povzdechu. Obě tyto akce měly společného jmenovatele, jímž je zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie.
Jako první se na Kypr sletěli ministři zahraničí členských států EU (nebo jejich zástupci; v případě ČR to byl Schwarzenbergův náměstek Jiří Schneider) na své tradiční neformální setkání. Jeho účelem bylo dojednání tvrdšího postupu vůči Íránu a zavedení dalších sankcí proti neposlušné syrské vládě.
Ministři se shodli, že s rychlou porážkou Bašára Asada by se jaksi nemělo počítat, takže lze očekávat nárůst počtu syrských uprchlíků. A protože EU pro ně nemá místo, poskytne na uprchlíky finanční výpomoc zemím sousedícím se Sýrií, které jsou stále více vtahovány do syrského konfliktu.
Političtí komentátoři se shodli, že ministerské setkání na Kypru se vyznačovalo naprostou absencí úsilí o řešení syrské krize cestou vyjednávání. Ono to vlastně ani nebylo možné – EU se přece jednoznačně rozhodla pro svržení prezidenta Asada, přerušila se Sýrií diplomatické styky a navázala »pracovní« kontakty se syrskou ozbrojenou opozicí.
Svou zákulisní diplomacií a sankčním režimem tak exekutiva EU podněcuje a udržuje při životě krizi v Sýrii plné násilí a závažných humanitárních problémů. Takže výsledkem ministerského rokování na Kypru byl, kromě shody na nových sankcích, jakýsi dohovor mezi členskými státy o tom, kdo koho podpoří a jak – tedy zpravodajstvím, penězi nebo zbraněmi.
* * *
Militarizace zahraniční politiky EU je nezpochybnitelnou a závažnou skutečností. Od počátku bylo z různých míst předvídáno obcházení demokratických principů v této oblasti. Od počátku bylo vyloučeno spolurozhodování Evropského parlamentu či parlamentní kontrola společně prováděných vojenských nasazení.
Na základě velmi problematické Lisabonské smlouvy bylo rozdělení hlasů v Radě EU posunuto ve prospěch velkých členských států, což samozřejmě ovlivňuje i společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
Vytvořením Evropské zahraniční služby pak vznikl obrovský úřad, který v sobě pojí kompetence ministerstva zahraničí, obrany a rozvoje, aniž by však tato služba podléhala parlamentní kontrole či byla přinejmenším objektivně prezentována na veřejnosti.
* * *
Vzhledem k nápadné tvrdošíjnosti, se kterou se exekutiva EU při provádění vojenských misí odvolává na hodnoty demokracie a lidská práva, je zřejmé, že demokratický deficit v oblastech společné zahraniční a bezpečnostní politiky je zcela zjevným problémem.
Proto byly očekávány výsledky rokování první Meziparlamentní konference ke společné zahraniční a bezpečnostní politice/Společné bezpečnostní a obranné politice, která byla svolána rovněž na Kypr hned poté, co jej opustili páni ministři (9.-10. září).
Jako člen politické skupiny GUE/NGL v Evropském parlamentu mohu potvrdit, že naše skupina svolání této konference uvítala. Aniž bychom počítali s tím, že na tomto základě by byla možná účinná kontrola výše uvedených politik EU, existovala naděje, že takto bude založena pravidelná informovanost národních parlamentů a evropské veřejnosti o všech vojenských misích EU – tedy i těch ožehavých.
* * *
Ale právě tomu bylo efektivně zabráněno. Jednání meziparlamentní konference řešilo různé procedurální otázky, které měly být vyřešeny už předem. Ale co hlavně: tato konference, jež se má konat dvakrát ročně, může sice přijímat dokumenty k různým problémům, ale pouze jednohlasně a bez jakéhokoliv právního účinku.
A vyznění této konference je jednoznačné: nemá sloužit kontrole společné zahraniční a bezpečnostní politiky, nýbrž má
– podle přijatého jednacího řádu, jehož hlavním tvůrcem byl poslanec EP Elmar Brok, člen německé CDU –
»sloužit politickému konsensu v oblastech společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky cestou podpory uzavřenějšího, koherentnějšího a účinnějšího postupu EU a členských států při čelení globálním nebezpečím a výzvám«. To je prohra pro ty, kteří vidí v demokratickém deficitu jeden ze zásadních problémů Evropské unie.