Když jsem svůj příspěvek o nové německé politické straně Alternativa pro Německo (AfD), zveřejněný v HaNo 24. dubna, zakončil pochybností o tom, že tato strana nemá šanci být letos zvolena do Spolkového sněmu, připojila redakce HaNo svou velmi kvalifikovanou poznámku, dávající do souvislostí vzestup AfD s poklesem volebních preferencí pro německou Levici (DIE LINKE – DL). Těmto souvislostem dávají jasnější barvy aktuální události na německé politické scéně, zejména pak reakce představitelů DL na existenci a už nezpochybňovaný vzestup AfD: Poslední předvolební průzkumy už dávají této straně reálnou šanci na vstup do Spolkového sněmu.Místopředsedkyně DL a moje bývalá kolegyně v Evropském parlamentu Sahra Wagenknechtová vyvolala před pár dny značný rozruch v DL právě svým vyjádřením na adresu AfD, kdy prohlásila, že ohledně kritiky europolitického kurzu spolkové vlády existují mnohé styčné body mezi DL a AfD. Jakkoli také uvedla, že v AfD jsou lidé, připravení sázet na nebezpečné nacionalistické nálady, a že vidí, že AfD nehájí perspektivu sociální Evropy nebo sociálního Německa, je podle ní jednoduché, známkovat zakladatele AfD jako populisty.
„Nemáme nic společného s AfD a ani žádné společné požadavky,“ reagoval člen spolkového vedení DL Dominic Heilig. „AfD říká „ne“ euru a „ano“ politice škrtů, my říkáme „ne“ politice škrtů a „ano“ euru. AfD je vpravo, my jsme vlevo,“ uvedl spolupředseda DL Bernd Riexinger, podle nějž je AfD momentálně „nejnebezpečnější stranou na pravém kraji“. A další kritické hlasy na konto AfD, reagující na S. Wagenknechtovou: Jde o neoliberálně-nacionalistickou pravicovou formaci, která kritizuje spolkovou vládu zprava, zatímco Dl zleva; pokud snad existují nějaké „styčné body“ v kritice evropské politiky, jsou jen relativní, zatímco existuje mnohem více bodů, ve kterých stojí DL a AfD proti sobě; AfD je třeba brát vážně, ale jde o organizaci, která přichází s nacionalistickou domýšlivostí a sociálnědarwinistickými hesly. Opakovaně zaznělo: DL musí bezpodmínečně zvýraznit své politické protivenství vůči AfD!
Ale ono to vůbec není snadné, jak by se mohlo zdát. Jakkoli je DL politickou stranou, která jako jediná ze stran zastoupených ve Spolkovém sněmu dlouhodobě a důsledně bojuje proti neoliberální a asociální politice jak v Německu, tak na úrovni EU, strana AfD dnes jen pluje ve stále silnějším protievropském resp. protiunijním větru, který je příčinou výrazných politických událostí a změn nejen v Německu: nejnověji můžeme ukázat na Island nebo Dánsko.Pokud jde o DL, její situaci vzniklou z poměru vůči AfD, teď navíc zkomplikoval bývalý předseda strany a „ikona“ DL Oskar Lafontaine – ten přišel s požadavkem opětovného zavedení bývalého evropského měnového systému, jenž fungoval v letech 1979-1998, kdy vedle národních měn existovala tzv. Evropská měnová jednotka (ECU), jež sloužila hlavně je zúčtování mezinárodních finančních operací. Lafontaine prý nemá obavy, že právě tento požadavek, tedy znovuzavedení národních měn, by mohl být pokládán za jeden ze styčných bodů mezi DL a AfD, neboť prý na rozdíl od DL chce AfD „dále přenechat měny trhu a tím spekulacím“.Máloplatné, vznik AfD zkomplikoval německé Levici situaci. A jednoznačné a nezpochybnitelné vymezení se vůči AfD není, jak je vidět, lehké. Předvolební průzkumy, které dávají AfD šanci na vstup do Spolkového sněmu, přinášejí ještě jedno zjištění: AfD by dali své hlasy především bývalí voliči liberální FDP a – Levice. Bude teď zajímavé sledovat, jakou taktiku DL vůči AfD zvolí. Těch bodů, které od sebe obě strany nesmiřitelně oddělují, je totiž opravdu celá řada, leč DL to nebude mít lehké – zejména s ohledem na dění v EU jako celku i v jednotlivých členských státech.