Jsme »neználci«, nebo mají navrch cynici? Převažuje u nás opravdu syndrom »kam vítr, tam plášť«, jak nás občas ve světě charakterizují? Co je vlastně za tím, že když si v okolních zemích povšimnou opravdové blbosti, přednesené politikem, u nás je skoro ticho po pěšině – to všechno mě napadlo v posledních dnech. Nejdřív pronesl naprosto nesmyslné věty o napadení Ukrajiny a Německa za druhé světové války Ruskem ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk. A pak se po takové nehoráznosti přidal s další »perlou« dokonce prý vystudovaný historik, polský ministr zahraničí Grzegorz Schetyna. Podle údajného milovníka historie osvobodili Osvětim Ukrajinci, protože to přece byl 1. ukrajinský front.
Sem tam zaznělo odsouzení podobných historických kotrmelců, zjevně motivovaných současnou rusofobií. Sice se vyslovil i prezident, ale média to vzala jaksi »měkce«. Stát se něco podobného třeba Rusům, neumím si ani představit tu smršť komentářů, ve kterých by je »hvězdy« našeho novinářského nebe rozcupovaly na kusy. Zlovolné výroky ale pro ně soustem nebyly. Naopak se dokonce našli i tací, kteří se diví, jak někdo může Rudou armádu za osvobození Osvětimi oslavovat…
Tak to už je hodně silná káva. Tím spíš, když si mnohem objektivnější pohled na roli vojáků Rudé armády může přečíst nebo poslechnout občan Německa. Země našimi pochlebovači Západu vzývané, navíc uznávající zločiny nacismu a historickou odpovědnost. Asi je přece jen německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier nejen chytřejší, ale i mnohem objektivnější než mnozí naši myšlenkoví »velikáni«, když prohlašuje naprosto jasně: »Osvětim byla osvobozena Rudou armádou.«
Jenomže to se, na rozdíl od denních útoků na Rusko, čtenář ani posluchač nebo divák u nás z drtivé většiny médií prakticky nedozví. Nebýt zmínek na internetu, nevíme o postoji oficiálních německých představitelů v tomto případě nic. Kdežto nesmyslným lžím jak ukrajinského premiéra Jaceňuka, tak šéfa polské diplomacie, se dostalo pozornosti nebývalé. Že bychom kvůli objektivním informacím o dění kolem nás museli začít sledovat německá či jiná zahraniční média?