Proces sjednocení německé levice v Die Linke.PDS

5.2.2009 v 12:31

Strana demokratického socialismu (PDS) prožívala v uplynulých letech podobné problémy jako KSČM.

V současné době je jedním z našich blízkých partnerů v politickém klubu Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) v Evropském parlamentu. Následující souhrn vývoje této politické strany v posledních dvaceti letech může být zajímavý i pro nás.

Založení strany Die Linke.PDS, resp. vyvrcholení procesu sjednocování levice ve Spolkové republice lze označit za důsledek sociálněekonomických problémů a krizových jevů v německém stranickopolitickém systému. Připomeňme základní východiska:

Na podzim roku 2002 proběhly v SRN volby do Spolkového sněmu, ve kterých zaznamenala Strana demokratického socialismu (PDS) výrazný neúspěch (čtyři procenta odevzdaných hlasů a jen dva mandáty). Tento chabý volební výsledek byl v jistém paradoxním rozporu se sociálněekonomickou situací v Německu. Tlak neoliberalismu, způsobující stále větší odbourávání sociálních práv a vymožeností, vyvolával pnutí v německé sociální demokracii (SPD), v odborech a sociálních hnutích.

U SPD byl už v 80. letech zaznamenávám pravicový programový obrat, jenž se vyhrotil po vstupu SPD do velké koalice v roce 1998. Reakcí na neoliberální reformy vládnoucích sil a politických stran bylo stále se prohlubující poznání, že proti neoliberalismu, prosazovanému i ze strany vedení SPD, je zapotřebí postavit novou, celospolkovou politickou sílu. Toto poznání vycházelo také z problémů, které se týkaly programové orientace a činnosti odborů, sociálních hnutí a slabosti PDS jako celospolkové strany (včetně určitých tendencí v PDS přizpůsobovat se neoliberálnímu vývoji).

Ukázalo se, že PDS, jejíž výstavba v tzv. starých spolkových zemích nebyla úspěšná, reagovala s velkým zpožděním na celospolkové krizové procesy, projevující se od konce 90. let. PDS se sice osvědčila s velkým náskokem jako obhájce zájmů občanů v zemích bývalé NDR, ovšem na západě Německa měla stále marginální vliv. Zároveň je ale třeba připomenout, že v letech 1990/1991 na PDS nesázel nikdo ani na východě Německa: z více než dvou milionů členů někdejší SED vystoupilo v krátké době na 95 % členů (koncem roku 2004 měla PDS na 62 000 členů, z toho 4500 ve starých zemích ).

PDS na východě reagovala na hledání nových cest, na zájmy zaměstnanců velkých podniků, vládní zásahy ve prospěch zaměstnavatelů, privatizaci veřejného sektoru apod., ovšem bez celospolkového přesahu, jenž nebyl možný právě kvůli nedostatečné reprezentaci a velmi problematickému oslovování veřejnosti na západě Německa. Velmi těžce se v PDS rodil nový program. Ten byl přijat v říjnu roku 2003.

Zatímco starý program z roku 1993 byl označován za kompromis mezi moderním socialismem a tradicemi státněsocialistického marxismu , nový program spojil hodnoty demokratického socialismu s demokraticko-socialistickou reformní politikou. Svým prosazováním hodnoty rovnosti ve svobodě a orientací na rozsáhlé změny majetkových a mocenských poměrů se PDS mohla výrazně odlišit od SPD, což však byl zatím stále jen předpoklad pro budoucí úspěšnou politiku na západě Německa.

Při konfrontaci s neoliberalismem se stále více německých občanů vyslovovalo pro politické změny. Jako nutná se jevila potřeba nové levicové celospolkové politické strany. Výše uvedené kritické levicové iniciativy, vznikající na západě, neměly místo ve stávajících (západních) politických stranách. Zejména levicově orientovaní odboráři se vyslovovali pro etablování nového politického adresáta .

Kritické levicové společenské hnutí na západě Německa bylo od roku 2004 rozděleno zejména mezi Spolek Práce a sociální spravedlnost (Verein Arbeit und soziale Gerechtigkeit – ASG) a Volební alternativu (Wahlalternative – WA). ASG bylo možné označit za diskusní kruh levicových členů zejména odborového svazu IG-Metall, kteří byli zároveň členy SPD, přičemž územním těžištěm tohoto hnutí bylo jihozápadní Německo (především Bavorsko) . Volební alternativa, činná především na severozápadě, představovala seskupení odborářů, levicových intelektuálů, vědců a publicistů se stranickými zkušenostmi z SPD, PDS a Zelených.

Stále konkrétnější podobu dostával projekt nové celospolkové silné levicové strany. K tomuto projektu výrazně přispěly závěry 1. Německého sociálního fóra, které se konalo v červenci 2005 v Erfurtu. Zde došlo k základnímu konsenzu levice včetně PDS, kde sílily hlasy po změnách ve vedení strany a po nových formách práce na veřejnosti v celospolkovém záběru.

Neoliberální politika, se kterou přišla Schröderova vláda v rámci tzv. Agendy 2010 v březnu roku 2003, jež byla označena levicí za generální útok neoliberalismu proti širokým vrstvám obyvatelstva , se stala katalyzátorem sjednocovacího procesu levice nejprve na západě. Mezi skupinami a hnutími, působícími dosud odděleně, se začaly projevovat výrazné solidární tendence, vytvářející podmínky pro vytvořené společné platformy; to se týkalo především ASG a WA.

Zajímavý a poučný byl vývoj Volební alternativy. Ta byla etablována na jaře roku 2004, a to způsobem jedinečným v historii Spolkové republiky. WA se formovala dalekosáhle bez osobní komunikace a její struktury vznikaly skoro výhradně za pomoci elektronických médií, tedy internetu a elektronické pošty. Levicovými politology bylo konstatováno, že politický marketing využívající webových stránek a elektronických adres vedl k sebe sama posilujícímu, expanzně rostoucímu řetězci událostí, jež ve svém působení nemá v SRN obdoby . Například počet odběratelů elektronických novin WA vzrostl z 1500 k 15. březnu 2004 na více než 3000 k 21. březnu toho roku, a v červnu 2004 bylo už na 10 000 abonentů.

V červenci roku 2004 došlo ke sjednocení ASG a WA v úředně registrovaný spolek a 22. ledna 2005 vznikla WASG jako politická strana. Tak byla vytvořena základna – po vyhlášení nových voleb do Spolkového sněmu a poté, co byla oznámena kandidatura Oskara Lafontaina a Oskara Gysiho – pro etablování nové silné celospolkové levicové strany. Velkou většinou bylo nejprve rozhodnuto ve WASG o sjednocení s PDS. PDS rozhodla na svém sjezdu 17. července 2005 velkou většinou hlasů (74,6 %) o sjednocení s WASG a přejmenování PDS na Die Linke.PDS.

Na světě tak byla nová celospolková politická strana. Budiž připomenuto, že silná levicová politická strana nalevo od SPD a vedle strany komunistické nebyla v Německu od roku 1917, kdy v dubnu toho roku vznikla Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa (USPD) jako projev nesouhlasu se stávající SPD, jejíž vedení schvalovalo první světovou válku. (Poznamenejme však, že v Die Linke.PDS existuje stále silná tzv. komunistická platforma.)

Vliv Die Linke.PDS bylo možné rychle zaznamenat především při následných volbách do Spolkového sněmu (Die Linke.PDS získala v září roku 2005 8,7 % hlasu a 54 mandáty!) i do zemských sněmů, kdy Die Linke.PDS vybojovala – s výjimkou Bavorska – zastoupení i v tzv. starých spolkových zemích.

Do voleb do Evropského parlamentu jde Die Linke silná, i když uvnitř působí silné názorově vyhraněné proudy. V dubnu bude na sjezdu v Essenu schvalována kandidátka Die Linke do EP. Jsou důvody se domnívat, že strana bude patřit k páteři (co do počtu poslanců) politické skupiny GUE/NGL. Je pravděpodobné, že svoji pozici ze současných sedmi poslanců ještě posílí. Přejme si společný úspěch levice v nadcházejících volbách do EP.