Putin a Trump v Hamburku: Co bude dál?

14.7.2017 v 11:20

Dlouho očekávané první setkání prezidentů Ruské federace a Spojených států svou délkou předčilo veškerá očekávání. Je to jistě pozitivní signál i do budoucnosti, i když další schůzka nebyla zatím oznámena. Oba prezidenti svůj dialog hodnotí kladně: Trump považuje setkání za velkolepé a říká, že nastal čas pro konstruktivní spolupráci; Putin věří, že se mu podařilo navázat s Trumpem osobní vztah, který vytvoří základ pro zlepšování vzájemných vztahů mezi oběma státy. Jejich neverbální komunikace naznačuje, že se setkaly dvě velmi silné osobnosti. První a také poslední prezident Sovětského svazu Gorbačov přirovnává význam tohoto setkání ke svému setkání s tehdejším prezidentem USA R. Reaganem. Lze se tedy oprávněně domnívat, že se může jednat o určité oteplování na mezinárodní scéně. Už to tak v politickém životě bývá, že v zahraničí bývá člověk úspěšnější, než v domácí politice, to se týkalo zejména Gorbačova, uvidíme, co se odehraje s Trumpem… Evidentně vnitroamerická honička »na čarodějnice« ohledně ovlivňování amerických voleb Ruskem nabrala další obrátky. Jenže Trump, dovoluji si přesvědčit vlastní přesvědčení, v zahraničí a v reálné politice není onen dobrosrdečný Donald z kanálu USA.

Co konkrétního z jednání obou prezidentů »prosáklo« na veřejnost? Trump jako začínající prezident se hodně ptal a Putin odpovídal. To se týkalo především čtyřicetiminutového dohadování kolem údajného ruského vměšování do amerických voleb. Trump slyšel jasné Putinovo prohlášení, že ruské vedení do amerických voleb nezasahovalo. V této souvislosti se oba státníci shodli na potřebě vytvořit pracovní rusko-americkou skupinu pro kybernetickou bezpečnost – myšlenka jistě dobrá, ovšem její realizace může být vzdálena.

Velmi důležitá je dohoda o příměří na jihozápadě Sýrie, která přinese alespoň částečné zlepšení situace v regionu.

Zdá se, že situace na Ukrajině byla diskutována jen okrajově: Putin Trumpovi připomněl, aby Spojené státy řekly svým spojencům na Ukrajině, že je třeba dodržovat Druhou minskou dohodu z roku 2015. Významnou je shoda ohledně vytvoření diplomatického spojení pro řešení palčivých problémů v zóně vojenských operací na Donbasu. Lze tedy doufat, že další setkání obou prezidentů na sebe nenechá příliš dlouho čekat, a to nejen v zájmu obou zemí, ale i v zájmu ostatních zemí, které se zasazují o bezpečnost a spolupráci.