Radě EU předsedá Itálie

17.7.2014 000 10:00

Na prvním plenárním zasedání nově zvoleného Evropského parlamentu vystoupil mj. italský premiér Matteo Renzi, aby představil program půlročního předsednictví Rady Evropské unie. Itálie vystřídala od 1. července ve funkci předsedy Rady EU Řecko.

To podnítilo Renziho, aby připomněl navždy živé a inspirující dědictví antiky; ostatně jeho projev měl spíše filozofickou než praktickou dimenzi. Když hovořil o nutnosti »nastartování hospodářského růstu«, o nezbytnosti »znovunalezení evropského ducha« či o tom, jak důležitá je pro EU cesta inovací, metaforicky označená jako Smart Europe, neříkal nic objevného. Stejně či obdobně mluvili jeho předchůdci a nejinak budou mluvit i jeho nástupci. Včetně tragicky laděného »úžasu« nad tím, že občané důvěřují evropské integraci stále méně.

Jenže pokud bude EU nadále živena jako neoliberální projekt s dominantní rolí nadnárodních monopolů a s nebezpečnou zahraniční politikou (což plně potvrzuje přístup EU k dění na Ukrajině a ve vztahu k Rusku), nebude tomu jinak. Neboť ani být nemůže.Od Itálie – stejně jako od řady jiných členských států, které v EU nemají určující roli – se jako od státu předsedajícího Radě EU očekává vlastně jen to, že bude bez odchylek pokračovat v nastoupené cestě. Obecně totiž platí, že možnosti předsedajícího státu ovlivňovat unijní agendu jsou limitované, protože z hlediska podstatných otázek a problémů každé předsednictví do značné míry navazuje na předsednictví předchozí. Lisabonská smlouva také přinesla do primárního práva EU povinnost spolupráce tří po sobě jdoucích předsednictví při přípravě priorit EU. Dále hraje důležitou roli také legislativní program Evropské komise a rovněž to, co aktuálně projednávají další orgány a instituce EU. Lisabonská smlouva také oslabila možnosti působení předsedajícího státu v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky EU a v oblasti reprezentace EU navenek.

Je pěkné, že italský premiér má filozoficky a historicky podložené vize o tom, jak by měla EU vypadat a fungovat. Obávám se ale, že s těmito vizemi italské předsednictví nejen začne, ale i po šesti měsících skončí…