Rezoluci o Ukrajině jsem uvítal, ale…

1.3.2014 v 17:22

Návrh rezoluce o Ukrajině, míněný jako snahu přispět ke zklidnění situace a nalezení cesty z chaosu, jsem v podstatě uvítal. I z toho důvodu, že autoři tohoto návrhu zdůraznili potřebu zachovat bezjaderný status Ukrajiny.

Ovšem v usnesení postrádám dva důležité prvky. Především zhodnocení podivné politiky představitelů EU vůči Ukrajině a tamním řádně zvoleným představitelům, a její kritiku. Aktivní zasahování do vnitřních záležitostí povzbuzováním protivládních manifestantů už před summitem EU-Ukrajina v Litvě a též po neúspěchu tohoto – podle mého názoru Komisí špatně připraveného – summitu.

Byli jsme zavaleni zcela jednostranným hodnocením situace a to ve chvíli, kdy televizní kamery ukazovaly vyzbrojování extremistů, provolávaní antisemitistických, protiruských a někdy i protipolských hesel. Zprostředkovatelská mise, která je v usnesení zmiňovaná, byla buď neupřímná, nebo zúčastnění ministři ze zemí Unie vůbec nezvládli situaci a nedokázali přispět k naplnění kompromisních dohod.

Myslím si také, že by usnesení mělo obsahovat výzvu směrem k Rusku s nabídkou společné pomoci Ukrajině. To bych vnímal jako předpoklad toho, aby Moskva nechápala angažovanost Unie v kyjevských událostech jako cynickou geopolitickou hru zaměřenou proti Rusku. Zároveň si myslím, že odtržení ekonomiky Ukrajiny od ruského trhu by mělo okamžité tragické následky. Nesmíme zapomínat, že na Ukrajině žije mnoho milionů etnických Rusů, které bychom měli vzít pod ochranu před narůstajícím šovinismem některých pravicových ukrajinských politiků.