Romové, Evropa a my

17.12.2008 v 17:58

Na plenárním zasedání projednával 3. prosince Evropský parlament (EP) společnou zprávu Komise a zpravodajky poslankyně M. Kovacs, která se týkala evropské strategie pro romskou menšinu. Jedním ze závažných důvodů samotného předložení strategie byl fakt, že podle dostupných statistických údajů žije ve státech Evropské unie kolem deseti milionů Romů. V prosinci 2007 došlo ke zlomovému prohlášení Evropské rady, která poprvé uznala situaci Romů v Evropské unii za (cituji) zvláštní a ve svých závěrech vyvozuje žádost ke členským státům, aby učinily vše potřebné pro zlepšení sociálního začlenění romských menšin. Výsledkem tohoto dokumentu bylo, že Evropská komise zahájila konzultaci a přípravu nezbytných nástrojů a politik Evropského společenství na urychlení integrace Romů. Není bez zajímavosti, že analýza Evropské komise (EK) ukázala, že již v současné době existuje dostatek potřebných nástrojů i politik, které mohou tíživou situaci této menšiny řešit, avšak nejsou řádným způsobem využívány a prováděny.Nadbytečné předsudky…

Komise, ale i zpravodajka parlamentu, podtrhla zejména význam programů a projektů v oblasti vzdělávání, zvyšování povědomí o právech a povinnostech, boj proti diskriminaci, rovnoprávný přístup ke zdravotní péči a další. EP se problematikou Romů zabýval v uplynulém volebním období několikrát. A v únoru 2008 podpořil evropskou strategii proti diskriminaci Romů a vyzval členské státy, aby integrovaly občany romského původu a zamezily diskriminaci v oblasti bydlení, zdravotnictví, vzdělávání a jejich postavení na pracovním trhu. Poslanci vyzvali EK, aby předložila zákony proti soustavné segregaci Romů od většinové společnosti. Projednávání dokumentu o evropské strategii pro romskou menšinu neprobíhalo ani zdaleka jednoznačně a lehce. Co je podstatné vyplývá ze zprávy zpravodajky, ale i z návrhu, který předložil výbor pro zaměstnanost a sociální otázky: Otázka integrace Romů je otázkou evropskou.V tomto ohledu je třeba připomenout, že situace romské menšiny v různých státech EU je velmi rozdílná. Lze zřejmě souhlasit s tím, že bez rychlé a hlavně efektivní pomoci (tím jako autor článku nemyslím především a pouze pomoc finanční), se může naplnit katastrofický scénář, a to že 10-12 milionů obyvatel této minority v EU nebude mít jakoukoliv šanci uniknout bídě, nemluvě o možnosti rovných příležitostí.V mnoha ohledech analýza zpravodajky je sice pravdivá, ale týká se zřejmě jen některých členských států. Například vyjadřuje souhlas s názorem hospodářského a sociálního výboru, že romská komunita má vzhledem ke svým demografickým rysům asymetrický přístup k sociálním příspěvkům, zdůrazňuje, že sociální dávky mají vyvážit zátěž nebo nedostatek plynoucí ze sociální situace… Dost těžko lze tento argument přijmout v České republice, neboť soudím, že předsudky snad nejsou předmětem zprávy a zmínka o předsudcích v takovém materiálu jako argument je naprosto nadbytečná.Stejná práva pro všechny děti

Zpráva obsahuje i informaci o tom, že romské ženy často předčasně ukončují školní docházku a tím se připravují o vlastní realizaci na trhu práce, ale i negativně ovlivňují školní docházku svých dětí. Zaráží mne na tomto paragrafu, že není nijak statisticky podložen, i když možná z mnohých zkušeností lze takové konstatování vyvodit. Podstatnou část zpráva také věnuje problematice bídy a sociálního vyloučení dětí romského původu, pro které je podle autorů nezbytné vytvořit služby a rámec na regionální i další úrovni pro včasnou integraci romských dětí. Nepodezírám autory tohoto paragrafu ze špatných úmyslů, ale domnívám se, že takové formulace a taková práva by měly mít všechny děti, nikoliv jen děti pocházející z romské menšiny.Zpráva také uvádí, pod písmenem d), že životní podmínky, zdravotní stav a úroveň vzdělání Romů se podílejí na jejich sociální situaci a postavení na trhu práce a slouží jako záminka k trvalé nezaměstnanosti, podněcují k rasismu, a že tato situace brání ve zlepšení jejich životní úrovně i v uplatňování nejzákladnějších lidských práv. Dále zpráva konstatuje, že rychlým tempem rostou regionální rozdíly a sílí izolace romských komunit a kvůli rušení podniků jsou mobilnější mladí lidé nuceni k odchodu do jiných lokalit, což dále zvyšuje odliv lidských zdrojů (Romů) z regionů.Dejme lidem práci…

Jsem hluboce přesvědčen, že takový katastrofický scénář se netýká pouze romské menšiny a že za prací putuje, a vzhledem ke globální finanční krizi se bude přemisťovat, stále více a více pracovníků. Takže problém se netýká jen romské menšiny, ale toho zásadního: jak vytvářet stabilní pracovní místa tam, kde lidé chtějí žít a mají své rodiny.Dovolím si malé lyrické odbočení. Debaty na plenárním zasedání o této problematice se zúčastnil i představitel Strany zelených Cohn-Bendit a vyslovil kritické poznámky na adresu českého komisaře a České republiky v souvislosti s řešením problematiky romské menšiny (nikoliv náhodou, neboť čerstvé informace obdržel od svého stranického kolegy Horáčka, který je představitelem SZ za Spolkovou republiku Německo a o kterém mnohé napsal kolega Strož). Pikantní je, že právě tento člověk, jehož přátelé ve vládě ze Strany zelených, drží ministerstvo pro řešení problematiky menšin, si troufne přilévat olej do ohně vůči vlastnímu státu, resp. vlastní ministryni, jejíž prohlášení a výsledky práce přivádějí často i průměrně inteligentního člověka k zoufalství. Uvádím tento fakt proto, že emotivní vystoupení Cohn-Bendita předcházelo konfliktu, který se stal na Pražském hradě v pátek 5. prosince, ale o tom později. Celkově však soudím, že samotný fakt projednávání problematiky romské menšiny na takovéto úrovni je velmi pozitivní.Jsou i jiné menšiny, neobčané !

ČR nezůstává sama při hledání receptu jak se s tímto reálným problémem vyrovnat. Na druhé straně musím konstatovat, že v ČR a vůbec ve státech EU nejde jen (a nejde především) o romskou menšinu, ale o práva menšin obecně. To vše v kontextu zvyšující se evidentně ekonomické, nikoliv politické migrace, zejména ze států bývalého Sovětského svazu. A dále nesmíme zapomenout, že na území EU se nachází menšina, která je naprosto bezprávná a to tzv. neobčané, kteří žijí zejména v pobaltských republikách bývalého Sovětského svazu a nemají ani základní lidská práva (včetně například práva volebního), nemluvě o nárocích a právech v oblasti sociální, vzdělávání a dalších. V tomto směru jsem formuloval i své vystoupení, v němž jsem uvedl:

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych především naprosto odmítnout způsob, jakým bylo komentováno úvodní vystoupení pana komisaře V. Špidly, ať už ze strany kolegyně Mohacsi, ale zejména kolegy Cohn-Bendita. Chtěl bych věřit, že šlo jen o špatný překlad, nikoliv o záměrné nepochopení, které by bylo zacílené proti českému komisaři.Já chci podtrhnout, že jako občan České republiky mám s touto problematikou osobní a mohu říci rozporuplné zkušenosti. Česká republika, ze které pocházím, a která byla v této souvislosti často kritizována – a jsem přesvědčen že nikoliv právem, má s různými modely integrace romské menšiny dlouhodobé zkušenosti. Nemůžeme konstatovat, že by všechny výsledky byly zdařilé. Musíme však naprosto jednoznačně odmítnout, a ukázala to i jednání při některých soudních přích, že by v České republice docházelo například k násilným sterilizacím, či dalším velmi závažným porušováním práv romské menšiny. Jako stínový zpravodaj ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci k této problematice bych chtěl vysoce ocenit snahu Komise i zpravodajky paní Kovács významným způsobem pozitivně řešit problematiku jedné z menšin, která se týká celé Evropské Unie.I na základě těchto skutečností chci zdůraznit a podpořit zejména následující přístupy:

1. Souhlasím s Komisí, že tuto problematiku nelze řešit jinak, než se zapojením regionálních, národních a evropských struktur, a to v co nejširším rozsahu. Tím mám na mysli nejen oblast zaměstnanosti, rovnosti přístupu ke vzdělání, zajištění zdravotní péče nebo bydlení.

2. Souhlasím s názorem, že v současné době máme i dostatek nástrojů pro realizaci integrační politiky, to ovšem neznamená, že bychom neměli přemýšlet, nakolik jsou tyto nástroje účinné a zda není potřeba pro zvýšení efektivity nástrojů nových.

3. Zcela zásadní souhlas chci vyjádřit s míněním Komise a některých kolegů, že základní klíč k úspěšnému řešení závisí i na intenzitě spolupráce a vstřícnosti samotných představitelů romských menšin v jednotlivých státech. Bez této spolupráce budou jakékoliv nástroje neefektivní. To ukazuje nejen zkušenost z ČR.

4. Věřím, že jsme si vědomi toho, že romská menšina není jedinou menšinou, která naráží na bariéry možnosti integrace v rámci EU. Pokud naše záměry obsažené v návrhu Komise budou úspěšné, je třeba je použít i pro další menšiny.