Rozum versus vášně aneb Kdo to vidí se sankcemi reálněji

8.1.2015 v 0:32

Zatímco bojovně naladěné vedení Evropské unie, a musím konstatovat i většina členů Evropského parlamentu, setrvává stále v zákopech sankcí vůči Rusku, mnozí reálně uvažující politici v Unii staví do popředí rozum. Podložený do značné míry i notnou dávkou zkušeností a znalostí ve vztahu k Rusku. Opačné přístupy v tomto směru docela překvapují také u řady našich »rádoby« specialistů na Rusko.

Byť by zrovna oni mohli chápat lépe ruské reakce než politici ze zemí, kde si stále myslí, že v Rusku panuje socialismus, se kterým je potřeba už z principu bojovat. To by se ale museli oprostit od vášní, stereotypů, klišé, zahledění do sebe i snah o vlastní zviditelnění stůj co stůj. Popřípadě pochlebnictví mocným kmotrům z Washingtonu. Ti, mimochodem, natlačili Unii, včetně našich přitakávačů, do stále se zužující uličky sankcí proti Rusku, když je popadla obava z nezdaru plánů dostat pod svá křídla Ukrajinu. Přitom se ale už u nás nemluví o tom, že oproti poklesu ekonomické výměny EU s Ruskem v důsledku sankcí export Spojených států do Ruska údajně stále roste.

A jsem u kontrastu ve vidění reality kolem sankcí proti Rusku. Na vypočítavost Američanů, kteří slovně horují pro tvrdý postoj vůči Moskvě a manévrují do něj Unii, aby sami ze situace profitovali díky jiné skladbě svých ekonomických vazeb, na tu upozornil nejnověji třeba bývalý předseda Evropské komise Romano Prodi. Ten také poukázal na nevýhodnost pokračování tvrdých ekonomických sankcí vůči Rusku pro italskou ekonomiku v dlouhodobějším horizontu.

»Není v zájmu Německa ani Evropy, aby sankce vyvolaly v Rusku politický nebo ekonomický chaos. Což by mohly příliš tvrdé sankce způsobit.« To není varování z levicového tábora, názor »prodloužené ruky Moskvy«, jak bývají i u nás často realisté v pohledu na vztahy s Ruskem označováni. To je názor Sigmara Gabriela, německého vicekancléře a zároveň spolkového ministra hospodářství a energetiky. Sice v současné době rozdílný od postoje kancléřky Merkelové, nicméně nepřehlédnutelný, publikovaný v německém nedělníku Bild am Sonntag.

Tedy nepřehlédnutelný – jak pro koho. Pro drtivou většinu našich médií nejde asi v případě Romana Prodiho nebo německého vicekancléře Gabriela, muže odpovědného za ekonomiku a energetiku nejvlivnější ekonomiky Unie, o nějaké »kapacity«. Pro ně jsou experty a směrodatnými hlasy, s pomocí kterých manipulují názory veřejnosti, pánové Bursík, Schwarzenberg, Kalousek – lidé se zjevnou averzí k Rusku, ať jde o cokoli, nebo frustrace z minulosti si stále léčící politici z Polska či baltských států. O nějaké snaze informovat veřejnost demokraticky o důležitých názorech tak u nás netřeba mít iluze. Zatím stále rozhodují emoce nebo zájmy nad rozumem.