Ústav mezinárodních vztahů (ÚMV) v Praze uspořádal v dubnu tohoto roku kulatý stůl k aktuální politické situaci v Rusku se zvláštním zaměřením na průběh a důsledky prezidentských voleb, které se uskutečnily 4. března 2012.
K diskusi u kulatého stolu byli pozváni představitelé politických stran a odborníci na česko-ruské vztahy, přičemž Komunistickou stranu Čech a Moravy reprezentoval místopředseda ÚV KSČM a europoslanec Jiří Maštálka.
Pro účastníky diskuse připravil ÚMV »úvod do problematiky«, jenž obsahoval také některé velmi diskutabilní závěry a domněnky, stavěné jako »věcné« postoje pořadatele. Diskutujícím bylo cestou úvodního materiálu položeno pět otázek. Dříve, než se jimi budeme zabývat, citujme z úvodu vystoupení Jiřího Maštálky, reagujícího právě na některé problematické závěry ÚMV:
»Domnívám se, že prvním úkolem každého středoevropského politika diskutujícího o problematice Ruska je vymezení se vůči předsudkům. Odkud například autoři podkladového materiálu vědí, že v Moskvě ‚si úřady myslí, že po prezidentských volbách nastává konec velkých veřejných protestů‘?
Byl jsem nedávno v čele delegace Evropského parlamentu v Rusku a nepotkal jsem tam nikoho, kdo by propadal takovýmto zjednodušeným soudům; všichni moji partneři, s nimiž jsem se mohl sejít, brali ony manifestace velmi vážně.
Proč si autoři podkladu myslí, že opozice ‚bude muset přijít s politickým programem a vizí‘? Proč by se měla sjednocovat, mít jeden program, když je plná zásadních vnitřních rozdílů a samozvaných vůdců?
* * *
Odkud autoři podkladu berou přesvědčení, že po výrazném Putinově vítězství ‚je pravděpodobné, že posílí tendence ke konzervativní a nereformistické politice elit‘? Zatím Putin dosáhl úspěchu jen tehdy, když se ostře vymezil vůči problémům – proč by měl najednou oslepnout?…
Někdy mám pocit, že autoři takovýchto materiálů příliš spoléhají na rodovou zaujatost Schwarzenbergů vůči Rusku. Je pravda, že si kníže Karel Filip Schwarzenberg, zakladatel orlické větve rodu, vysloužil maršálskou hůl, když táhl po boku Napoleona proti Moskvě. Jenže jak víme, toto tažení nedopadlo zrovna slavně. A když se pak rovnováha sil převrátila, kníže změnil stranu a v bitvě u Lipska již stál proti Napoleonovi.«Nyní k položeným otázkám ÚMV a odpovědím Jiřího Maštálky:
Měla by dle názoru vaší politické strany Česká republika v návaznosti na výsledky prezidentských voleb nějak zásadně změnit politiku vůči Ruské federaci?
Podle našeho názoru ČR měla zásadně změnit politiku vůči Ruské federaci už před volbami ruského prezidenta, natož po nich. Základní úkol všech těch, kdož chtějí v Rusku něčeho dosáhnout, a to i třeba proti jeho současnému vedení, je zbavit se arogantního mentorského tónu. Při pohledu na naši domácí politickou situaci nevidím příliš mnoho jevů, které bychom mohli vyvážet na Východ.
Jakým způsobem by dle názoru vaší strany měla ČR ve vztazích s Ruskou federací reagovat v případě, že se v následném období potvrdí očekávání více asertivní ruské zahraniční politiky? (Posilování ruských pozic v postsovětském prostoru a jeho dopad na »sousedskou politiku EU«, více vyhraněná pozice vůči NATO apod.).
Především nevím, co autoři podkladu rozumí pod slovem »asertivní«. Jestli je to neutrálně pojatá schopnost prosazovat své zájmy, pak lze očekávat, že tato způsobilost poroste. Jestli vnímají asertivnost jako agresivní prosazování svých zájmů, nevidím důvod, proč by to Rusko mělo dělat. Vladimír Putin nazval první část své předvolební stati »Rusko se soustřeďuje«, a to je zjevnou narážkou na dopis Alexandra Gorčakova, který po porážce v Krymské válce v polovině 19. století psal svým diplomatům, že »Rusko netrucuje; sbírá síly«. Rusko nepotřebuje žádnou agresivitu.
Putin představuje prozápadně orientovaného politika, kterému se nedaří prosadit věcný dialog s takovými institucemi, jako je NATO. Ono je těžké reagovat na takové skutečnosti, jakou představuje například fakt, že Aliance si v doktríně schválí spolupráci s Ruskem na protiraketové obraně – a pak Moskvu při výstavbě základen blízko ruských hranic okázale ignoruje. Jak byste v takové situaci postupovali vy, kdybyste měli odpovědnost za Ruskou federaci?
Rusko se liší od států Evropské unie a USA především tím, že nejen není zadlužené, ale má třetí největší rezervoár volných financí na světě. A má suroviny, které půjdou na odbyt. A navíc má stále větší možnost výběru, nakolik se soustředí na Západ, a nakolik se bude orientovat na státy BRICS. Podle investičně bankovní společnosti Goldman Sachs by mělo ve 30. letech být Rusko ekonomicky nejsilnějším státem Evropy. Stačí mu klid pro modernizaci a čekat. Pak si koupí, co bude chtít.