S. J. Rybas: MNICHOV – Benešovo proroctví

1.5.2018 v 13:01

Ruský publicista a historik Svjatoslav J. Rybas patří mezi přední odborníky na moderní dějiny Ruska a je autorem řady politických biografií předních osobností XX. století jak Ruska, tak Sovětského svazu. Svou zatím poslední knihu „MNICHOV – Benešovo proroctví“, vydanou při příležitosti 80. výročí Mnichovského diktátu, napsal S. J. Rybas formou filmového scénáře. Tato kniha byla české veřejnosti představena v březnu v pražském Evropském domě pod patronací poslance EP Jiřího Maštálky, který tuto akci připravil a vystoupil zde se svým hodnocením Rybasova díla.

S.J. Rybas - Mnichov Benešovo proroctví

S.J. Rybas – Mnichov Benešovo proroctví

 

Poučení z Mnichova

Západ se pokouší přepsat dějiny

 

Když jsem v březnu letošního roku představoval v pražském Evropském domě knihu vydanou v češtině „Mnichov. Benešovo proroctví“ a jejího autora, ruského spisovatele Svjatoslava Rybase, připomenul jsem, že na nedávné konferenci o bezpečnosti v Mnichově pouze jeden člověk, ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, uvedl, že právě v tomto městě byly v roce 1938 podepsány dohody o rozdělení Československa. Tyto události se staly předehrou ke Druhé světové válce. Když si dnes připomínáme mnichovskou tragédii, vyvolává to v nás obavy, které rostou tváří v tvář pokusům překroutit historická fakta o Druhé světové válce, včetně pokusů rehabilitovat nacisty a jejich pomahače, jak k tomu dochází v některých zemích Evropské unie.

 

O Mnichovském diktátu roku 1938 byla vydána bohatá historická literatura, byly natočeny četné filmy. Vědomě nepoužívám eufemismus „smlouva“, protože Československá republika, které se bezprostředně týkala, nebyla přizvána k jednáním mezi Německem, Anglií, Francií a Itálií. Rád vzpomínám na dvoudílný film režiséra Otakara Vávry „Dny zrady“. Film byl natočen jako mozaikovitý obraz, skládající se z epizod z vysoké politiky s reálnými historickými prototypy a z osudů obyčejných lidí – českých vojáků , policajtů a civilistů – obyvatel českého pohraničí. Kniha S. Rybase mně tento film připomenula, protože svým žánrem je „literárním scénářem určeným k četbě“. Jedná se o netradiční a velmi přesvědčivou formu představení daného materiálu. Autor formou kinametografických scén vtahuje čtenáře do atmosféry mírové konference v Paříži v roce 1919, sledujeme „námluvy“ Polska a Německa na začátku 30. let, pozorujeme „noc dlouhých nožů“ v Německu v roce 1934, vidíme uzavření spojenecké smlouvy mezi Československem a SSSR v roce 1935, prožíváme osudovou důvěřivost předních československých politiků v čele s Edvardem Benešem a systému kolektivní bezpečnosti, jsme rozhořčeni cynismem a egoismem západních mocností, především Anglie. Ale mnichovským spolčením, na jehož základě bylo Československo nuceno postoupit Německu své pohraniční oblasti a kapitulovat před diktátem, námět Rybasovy knihy nekončí. Před našima očima se rozehrává „Plán Barbarossa“, vidíme a slyšíme prezidenta Beneše v emigraci, prožíváme osudy statečných československých vojáků-parašutistů, kteří zlikvidovali nenáviděného reichprotektora Reinharda Heydricha. Radši zemřeli v boji, než aby se vzdali Němcům …

Chtěl bych ruským čtenářům připomenout událost, o které stěží slyšeli. Jde totiž o to, že Československo bylo prvním státem, který 17. září 1938 vstoupil do války s Německem, tedy dnem, kdy na území našeho státu zaútočily teroristické oddíly československých občanů německé národnosti, kteří se na dali na stranu Hitlera (takzvaní sudetští Němci).

Ozbrojený boj československých vlastenců, počínaje hrdinským bojem kapitána Karla Pavlíka, s okupanty skončil až v květnu 1945. Československá vláda v emigraci oznámila 28. února 1944 oficiální nótou velvyslancům Velké Británie, SSSR, USA a Číny, že Československo tímto dnem vstupuje do války s Německem. Proroctví Beneše najdeme na posledních stránkách této knihy. Svjatoslav Rybas si vypůjčil slova, která prezident Beneš pronesl při setkání s československými vojáky v předvečer Mnichova:“Nikdy nezapomeňte na to, co vám dnes řeknu. Ano, je hrozné, co nám dnes obě tyto země udělaly (Anglie a Francie – J.M.). To, co dnes vzniká, je jen začátek obrovské evropské tragédie. Válka – velká evropská válka – nevyhnutelně bude, dojde k velikému rozpadu i k revolucím. Dnes s námi nechtějí bojovat v mnohem lepších pro ně podmínkách; ale budou muset bojovat v těžké válce, kdy my nebudeme schopni se bránit. To vše se jim ale vymstí. Já osobně musím pracovat tak, abych uchránil stát před budoucí válkou. Připravujte se na ni, musíme v ní ještě sehrát svoji roli“. K tomuto proroctví chci přidat ještě jedno, i když je už mimo rámec této knihy. Prezident Beneš jej přednesl v roce 1946 na setkání účastníků antifašistického odporu a osvobozených politických vězňů:“Musíte říci vše a všem, co jste prožili ve vězení a v koncentračních táborech. Nejen pro to, abyste hovořili o svých strádáních, ale abyste se mohli znovu bránit, když oni přijdou s jejich ospravedlňující kampaní. Protože na válku z let 1938-1945 nemůžeme nikdy zapomenout. Buďte si jisti, že oni zase začnou. A konec konců, znovu přijdou, aby přešli do útoku. Vznikne nová reakce, která znovu zaútočí na sociální pokrok, na naši svobodu – národní i osobní. Buďte připraveni na tyto útoky a držte se svých faktů, svých pamětí a vzpomínek, protože nikde jinde se minulost nezapomíná tak rychle jako v politice“.