Sankční prozření ve vztazích EU a Běloruska?

Ukazuje se, že politika sankcí vůči státům, na kterých se někomu jinému něco nelíbí, nebývá tou nejlepší cestou k nápravě věcí či vztahů. Jejich výsledky jsou přinejmenším diskutabilní a někdy dokonce v mnoha směrech i kontraproduktivní. Což se ukazuje stále zřetelněji například v případě sankci EU vůči Rusku, od kterých si unie mimo jiné určitě slibovala i oslabení pozice prezidenta Putina. Opak se v tomto případě ukázal být pravdou, protože lidé v Rusku v naprosté většině zareagovali víc vlastenecky, než je zvykem například v unijních zemích, a ruský prezident svoji pozici ještě upevnil. To jen jako příklad jednoho špatně odhadnutého segmentu dopadu sankcí. Podobným je pak i přiznání Spojených států, že politikou sankcí vůči Kubě toho mnoho nedosáhly. A tak raději začínají z pragmatických důvodů, ke kterým patří i ekonomické zájmy, budovat vztahy s Kubou na poněkud realističtějším základě. Včetně obnovení dialogu mezi politiky. Což neznamená pochopitelně, že obě strany zcela opouštějí svoje názory…Ale teď už podrobněji k avizovanému prozření ve vztazích mezi EU a Běloruskem. Jak známo, došla unie po letech k závěru, že bude i pro ni výhodnější místo sankcí s Běloruskem nejen hovořit, ale také v řadě případů spolupracovat. I náš ministr zahraničí připustil, že se tím otevře prostor pro ekonomické vztahy, když prohlásil, že by unie měla svoje aktivity v Bělorusku v tomto směru začít zvyšovat. Jde sice zatím jen o pozastavení většiny sankčních opatření a to ještě na omezenou dobu čtyř měsíců, ale posun k pragmatičnosti ze strany EU to přece jenom je.Už při vyhlášení těchto omezujících kroků jsem tvrdil, že sankce nikam nevedou a jsou jen nástrojem nátlaku. Namísto toho jsem přívržencem diplomatických cest a dialogu. Především na parlamentních půdách a tak je dobře že se například opět budou moci poslanci z Běloruska podílet na práci Parlamentního shromáždění Rady Evropy. A k tématu potřeby dialogu – je patrné, že ke změně postoje EU vůči Minsku přispěla právě aktivita Běloruska při zprostředkování tolik potřebného kontaktu a dialogu mezi stranami, zainteresovanými v kritické situaci na Ukrajině. Klíčové summity s výsledným dohodami, všeobecně známými pod názvy Minsk I. a Minsk II. jsou výsledkem.Ale právě Běloruska a Ukrajiny se týká i jiný problém, na který bych rád upozornil. Považuji totiž tak trochu za dluh EU vůči Bělorusku dosud chabou pomoc při stále trvajícím řešení následků havárie v Černobylu. Právě letos uplyne 30 let od této tragické události, na kterou mnohem víc než samotná Ukrajina doplatilo právně Bělorusko, vzdálené od jaderné elektrárny ani ne 20 kilometrů. I když bylo radioaktivitou zasažení až 70% jeho území, EU mnohem výrazněji pomáhá při likvidaci následků Ukrajině. Že by i tady hrály roli politické preference a snaha být vstřícnější ke spřízněné “proevropské” vládě v Kyjevě než ke kritizovanému a s Ruskem přece jen teď těsněji spojenému Minsku? Myslím, že by EU měla trochu přehodnotit i tyto postoje. A na jedné straně ocenit, že se Bělorusko samo celkem solidně vyrovnává se stále trvajícími následky “Černobylu”, na druhé pak výrazněji pomoci lidem této země v úsilí překonávat těžkosti černobylské “zátěže”. Že asi je co napravovat je možné odhadovat i podle informací, publikovaných v oficiálních dokumentech z roku 2011: “Objem pomoci Bělorusku je výrazné nižší, než u jiných sousedních zemí. Důvodem je rozdílný pohled EU a Běloruska v otázce ochrany lidských práv a rozvoje demokratické společnosti…”I proto se chystám na otázky, spojené s problémy kolem stále potřebné likvidace následků havárie v Černobylu upozornit v Evropském parlamentu – odborným slyšením a také návštěvou z EP přímo v běloruské Gomelské oblasti. Myslím, že pro aktivity EP, ale i celé EU by mohlo být po “sankčním prozření” i v tomto směru prostoru dost a dost…