Šedesátiletá diskriminace

16.8.2016 v 10:26

Dne 17. srpna 1956 rozhodl německý Spolkový ústavní soud, na základě podání kancléře Konrada Adenauera, o zákazu Komunistické strany Německa (KPD). Šlo o velmi závažný zásah do západoněmeckého vnitropolitického života, o takový státně-administrativní úder levici nalevo od sociální demokracie, že s jeho důsledky se německá marxistická levice potýká vlastně dodnes, hlavně po znovusjednocení Německa.

KPD byla tehdy zakázána už podruhé: poprvé tak učinili nacisté poté, co se dostali k moci. Němečtí komunisté byli v Německu nejzásadovějšími a nejobávanějšími protivníky nacistů, o čemž svědčily rozměry jejich perzekuce. KPD měla před nástupem Hitlera na 300 000 členů. Polovina z nich skončila v koncentračních táborech a káznicích, tisíce musely před nacistickým terorem uprchnout, na 30 000 německých komunistů bylo popraveno a umučeno. Předseda KPD Ernst Thälmann, vězněný v koncentráku, byl na Hitlerův příkaz popraven v srpnu 1944.

Spolkový ústavní soud odůvodnil svůj rozsudek, který měl fatální důsledky jak pro KPD jako takovou, tak pro tisíce jejích členů, hlavně tím, že cíle strany směřují proti „svobodnému demokratickému pořádku“, a že KPD jako taková je „marxisticko-leninskou bojovou stranou“. KPD byla na tomto základě rozpuštěna, poslanci a zastupitelé za ni zvolení ztratili své mandáty a proti tisícům členů běžela po celé zemi soudní řízení; ta končila buď ztrátou zaměstnání, volebního práva, ale také uvězněním. KPD tak dostala definitivní likvidační úder. Německá komunistická strana (DKP), vzniklá v roce 1968, se sice pokusila navázat na tradice Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, ale postavené a renomé KPD nikdy nedosáhla a po znovusjednocení Německa, kdy řada jejích členů přestoupila do celospolkové Strany demokratického socialismu (dnes Die Linke) se její význam a vliv marginalizoval. DKP ale nadále aktivně působí hlavně v oblasti marxistické teorie.

Proč sáhla Adenauerova administrativa k paralyzujícímu zásahu proti KPD právě v druhé polovině 50. let, tři roky po Stalinově smrti, v době, kdy ve východním bloku už docházelo k politickému tání? Že by šlo o nějaké náhlé prozření v čase, kdy získání podílu na exekutivní moci ze strany KPD byl vyloučen? Nikoliv, pozadí bylo jiné. Adenauerova vláda, a to v rozporu se všemi svými mírově laděnými proklamacemi, začala už v roce 1949 (tehdy ještě tajně) s militarizací západního Německa a s výstavbou nové armády pod velením bývalých hitlerovských generálů. To se však setkávalo s širokou protiválečnou a antimilitaristickou náladou obyvatel, odrážející jak v průzkumech veřejného mínění, tak na masivních demonstracích a jiných protestních akcích. A v čele mírových aktivit v západním Německu stála – KPD. Z její iniciativy také vznikaly mírové organizace a iniciativy, KPD vedla rozsáhlou protiválečnou osvětu. V zájmu militarizace a intencí NATO bylo tedy nutno ji odstranit. Což se stalo.