Skandál v německé armádě

5.5.2017 v 18:13

Spolková ministryně obrany Ursula von der Leyenová zrušila na poslední chvíli svou návštěvu USA. Politický skandál, který je v těchto dnech na prvních stránkách německého tisku, nabývá na síle s tím, jak je vyšetřován: v rámci německé armády, tedy bundeswehru, byla odhalena tajná organizace důstojníků připravujících teroristické útoky. Vše začalo už v únoru tohoto roku, kdy na vídeňském letišti byl zadržen německý občan Franco A. při pokusu ukrýt na toaletě pistoli. Ukázalo se, že Franco A. je důstojníkem bundeswehru, ale hlavně to, že tento muž si v Německu opatřil druhou identitu – jako uprchlík ze Sýrie. A pod touto identitou hodlal spolu se svými společníky z armády přikročit k teroristickým aktům včetně vražd známých politiků. Na jejich seznamu, který vyšetřovatelé objevili, byli například bývalý spolkový prezident Joachim Gauck, ministr spravedlnosti za SPD Heiko Maas či berlínská politička Levice (Die Linke) Anne Helmová.

Franco A. sloužil u brigády v Illkirchu u Štrasburku. Inspektoři bundeswehru byli při prohlídce tamních kasáren údajně šokováni: na stěnách objevili portréty »hrdinů wehrmachtu«, kresby hákových křížů a další nacistické relikvie. Ostatně to, že nadporučík A. je neonacistického smýšlení, bylo prý jeho nadřízeným známo nejméně od roku 2014. Ale nejen Francovi A. to bylo tolerováno. Němečtí vládní představitelé mají údajně značné obavy z bližšího pohledu na bundeswehr; z pohledu, který se otvírá právě při vyšetřování »skutečného spřísahání«, za které je případ Franca A. a spol. označován.

V německém důstojnickém sboru má totiž stále větší prostor jakési elitářství, které – cituji – »podle měřítek parlamentní demokracie musí být označeno jako antidemokratická paralelní společnost«, ve které jsou hodnoty jako »odvaha, čest a věrnost« vyzdvihovány proti »dekadenci, konzumu, pacifismu a egoismu«. Ale něco podobného tady už přece jednou bylo, heslem elitní nacistické ozbrojené síly bylo: »Mou ctí je věrnost«… Ostatně podle oficiálního sdělení spolkové vlády (na základě interpelace poslankyně za Levici Ully Jelpkeové) vyšetřuje vojenská zpravodajská služba (MAD) aktuálně 275 případů neonacistických projevů v bundeswehru, přičemž jen za první čtyři měsíce tohoto roku jich přibylo 53!

A když se v komentářích německých médií objeví v souvislosti s tímto případem konstatování, že »tajné plány části armády a policie ohledně radikální přestavby státu dosahují kvality plánů pučistických«, nelze nevzpomenout na sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století. Tehdy po řadu let působily ve většině západoevropských států tzv. tajné armády, řízené, vyzbrojované a cvičené americkou CIA a NATO; tyto jednotky existovaly mimo jakoukoli vládní a parlamentní kontrolu a jejich účelem bylo působit proti levici tam, kde by se mohla stát, resp. stávala, relevantní politickou silou. Tajné armády (které pak byly zobecněny pod název Gladio, což byla jejich italská odnož) provedly velké množství teroristických útoků, kterým padly za oběť stovky lidí po celé Evropě, přičemž byly tyto útoky vydávány za »dílo« levicových extremistů.

Když v roce 1990 vyšla existence tajných armád, jejichž členy byli hlavně vojáci a policisté, najevo, byl to sice obrovský skandál, na který svého času reagoval i Evropský parlament, ale vše se jaksi »ututlalo« pod pláštěm převratných událostí ve východní Evropě. Tajné armády pak prý byly zrušeny. Ale bylo tomu tak skutečně? A pokud ano – nevznikají (a to nejen v Německu) opět nějaké podobné struktury?