V poslední době se na mě obrátilo množství voličů v zásadě se stejnou výzvou k nepodpoření zprávy komisařky Cecilie Malmströmové: „Firearms and the internal security of the EU: protecting citizens and disrupting illegal trafficking“, resp. obecně nepodpoření regulace zbraní na evropské úrovni.Především musím uvést, že jsem proti jakémukoliv omezování práva bránit život a majetek, a to i střelnou zbraní jako zcela krajním prostředkem. Toto právo nelze omezovat na základě zástupných důvodů jako je „boj proti terorismu“ či omezení nelegálního prodeje zbraní, protože tyto oblasti se shora uvedeným právem fakticky nesouvisí, ale jsou opakovaně využívány jako pseudo-argument pro omezení držení/nošení zbraní, stejně jako je to v jiných oblastech omezování osobní svobody, když bojem proti terorismu nebo šířeji bojem proti kriminalitě jakéhokoliv druhu lze dnes odůvodnit téměř jakýkoliv zásah do práv a svobod občanů.Dále musím konstatovat, že nehodlám podléhat jakémukoliv „nezávislému průzkumu“ veřejného mínění, ať už jsou výsledky prezentovány ve prospěch té či oné strany. Je zřejmé, že tyto výsledky budou proměnlivé podle toho, jaké skupiny obyvatel se budeme ptát, zda držitelů zbrojních průkazů, držitelů zbraní nebo osob, které zbrojní průkaz/zbraň nemají. Stejně tak i sugestivnost otázek, jako např. „zda jsme pro omezení počtu zbraní?“ nebo naopak „zda jsme pro omezení práva bránit se střelnou zbraní?“ může velmi ovlivnit to, jakým způsobem bude dotazovaný vzorek obyvatel odpovídat, zda budou zbraně považovat za nástroj, kterým se lze bránit, nebo spíše za nástroj, kterým na ně může být útočeno, a podle toho i výsledky takového průzkumu lze manipulovat jakýmkoliv směrem.
V neposlední řadě musím konstatovat, že současná situace, kdy jsou otázky „zbraňového práva“ řešeny v úrovni národní legislativy, tj. v ČR mj. zákon č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu a související předpisy, je v zásadě dostačující a nepovažuji za nutné této stav měnit evropskou legislativou, zejména pokud na tomto nebude alespoň základní shoda. Tím ovšem neříkám, že např. v rámci české úpravy nelze realizovat změny – např. otázku tzv. „nákupních povolení“ u zbraní kategorie B považuji za byrokratický přežitek, obdobně povolení k nošení zbraně kat. B ad.Z druhé strany, oprostíme-li se od poněkud přízemního anti-EU postoje a utlumíme mnohdy iracionální vášně, které vznikají při jakékoliv zmínce o regulaci čehokoliv, zejm. zbraní, je patrno, že v rámci EU dochází k postupné harmonizaci, unifikaci právního prostředí mnoha oborů, kdy často je toto přínosem. Z hlediska dalšího vývoje – a lze se bavit o časovém horizontu – bych tedy považoval za žádoucí, aby např. došlo ke sjednocení předpisů týkajících se držení a nošení zbraní v EU, čímž ale v žádném případě nepodporuji omezení práv spojených se zbraněmi, přičemž rozsah obsažený v české právní úpravě bych považoval za adekvátní i z hlediska evropského pohledu.
Bylo by do budoucna zcela jistě přínosné, pokud bychom na základě evropské legislativy byli schopni zjednodušit otázky týkající se vydávání Evropského zbrojního pasu, případně zavést jakýsi Evropský zbrojní průkaz a průkaz zbraně a především docílit toho, aby bylo možno za stejných (srovnatelných) podmínek držet, nosit zbraně v celé EU či aby bylo možno nakupovat zbraně a střelivo a dovážet je do jiného státu EU tak, aby i v této oblasti fungoval volný pohyb zboží. Dále, aby existoval jednotný evropský registr zbraní (jdoucí nad rámec současné zbraňové části SIS) tak, aby se podařilo došetřit co nejvíce případů, kdy se legálně držená (resp. registrem procházející zbraň) stala předmětem nebo nástrojem pro páchání trestné činnosti a zároveň se tak zjednodušila přenositelnost zbraní v rámci EU.Chápu, že shora uvedené se může zdát většině držitelů zbraní jako zcela utopistická vize, ovšem i v jiných oblastech EU se legislativa vyvíjela pomalu, desítky let, ale následně přináší ovoce v podobě volného pohybu zboží, osob, faktického zrušení hranic v rámci Schengenského prostoru aj.
Závěrem musím podotknout, že se na mě dosud obraceli v souvislosti se zprávou „Firearms and the internal security of the EU: protecting citizens and disrupting illegal trafficking“ pouze jednotliví voliči se vzorovým dopisem, ale zatím (*update – 3.12. 2013, po vydání mého stanoviska, se začala rozvíjet komunikace se sdružením Lex*) jsem nezaregistroval žádnou komunikaci ze strany sdružení, které se zabývají ochranou práv držitelů zbraní nebo sdružení, jejichž členové jsou často držitelé zbraní vzhledem k výkonu nějaké činnosti (ať již v pracovním poměru nebo podle zvláštního zákona, např. o myslivosti), což považuji za poměrně kontraproduktivní přístup, jelikož výsledná debata nad jakoukoliv normou nutně potřebuje i odborný a racionální rozměr, který bych alespoň z části očekával, že bude realizován spoluprací s těmito sdruženími a že tato spolupráce bude fungovat nejen v rámci jednotlivých států EU, ale i přeshraničně tak, aby si tyto organizace ujasnily jaké podmínky jsou pro jejich členy přijatelné a tlumočily to jednotlivým poslancům EP. Mimoto si myslím, že do budoucna bude nutno překonat postoj, kdy na návrh jakékoliv právní úpravy z dílny EU říkáme raději rovnou „NE“.
Nebudu tudíž nikomu slibovat, že nepodpořím žádný předpis, který se týká zbraní v evropském kontextu. Můžu však slíbit, že nepodpořím nic, co by omezovalo právo držet a nosit zbraň pod rozsah daný českou právní úpravou, naopak mé úsilí bude směřovat k tomu, aby vznikl předpis, který by otázky kolem zbraní zjednodušoval v celé EU. Pokud by byl navržen předpis, který by šel opačným směrem, tedy by zaváděl restrikce nebo další „byrokratizaci“, budu proti němu.