»Evropská unie pochoduje rázně dál směrem k vojenské unii. Od doby přijetí Lisabonské smlouvy nabylo používání vojenských prostředků na expanzi. Zahraniční politika EU má stále více intervencionistický charakter.« – To je jednoznačný závěr naší politické skupiny GUE/NGL v Evropském parlamentu.
Třetího listopadového týdne se totiž sešli ministři obrany členských států EU a mimo jiné se shodli zejména na společném postupu v takzvaných kybernetických válkách, neboli »Cyber Wars« – vzhledem k tomu, že války a ozbrojené konflikty jsou dnes vedeny nejen těžkými zbraněmi, bombami a děly, ale stále častěji také zcela tiše, prostřednictvím internetu. Ostatně v rámci NATO je už dlouho rozmýšleno nejen o scénářích takzvaných preventivních digitálních úderů, ale také o ryze vojenských odpovědích na počítačové útoky, a to i v případech, že by byly cíleny jen na ekonomické škody.
Ministři obrany členských států EU kromě toho potvrdili, že společným cílem je vybudování evropského politicko-vojensko-průmyslového komplexu, jenž by měl finančními prostředky EU podporovat technologickou a průmyslovou základnu evropského zbrojního sektoru.
Už loni v létě rozhodly špičky EU o »posílení evropského obranného průmyslu«, přičemž zejména vláda Spolkové republiky vehementně usiluje o to, aby členské státy EU prodávaly a kupovaly zbraně podle jednotných unijních standardů, a aby také malé a střední členské státy posilovaly své zbrojní kapacity.
Militarizace Evropské unie je dlouhodobou realitou, jež nabývá na síle a dimenzích. Doba je pro to příznivá a zbrojní koncerny, v prvé řadě německé, mohou být spokojeny z tučných zisků včetně těch potenciálních. Počátkem listopadu se v rámci EU konala jiná akce, která dosud nebývalý trend militarizace potvrdila. Účastníci meziparlamentní konference pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a pro společnou bezpečnostní a obrannou politiku EU, konané v Římě, v závěrečném prohlášení (jak jinak) odsoudili Rusko a vyjádřili svou solidaritu s Ukrajinou. Jádrem usnesení ale bylo horování pro mnohem užší spolupráci mezi EU a NATO v duchu »doplňující se a vzájemně posilované úlohy« obou subjektů. Dále má být nejen zachován, ale posílen trend budování jednotek EU pro rychlé nasazení a posilování vojenských příprav k intervencím mimo teritorium EU.
To vše téměř ideálně souzní s intencemi nové (od 1. listopadu 2014) vysoké pověřenkyně EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové, bývalé italské ministryně zahraničních věcí; tato dáma totiž nehodlá usilovat o jiném směru a obsahu zahraniční politiky EU, nýbrž jen prosazovat staré záměry – vojenské v první řadě. Ty byly už před deseti lety formulovány v Evropské bezpečnostní strategii, přijaté Radou EU; na jejím základě pak bylo přistoupeno k vojenským intervencím EU mimo její teritorium. Ačkoliv členské státy EU nikdo neohrožoval a neohrožuje (mnohem nebezpečnější je pro EU vnitřní ekonomické a politické pnutí), v současnosti probíhá patnáct (!) vojenských misí EU v Evropě, Asii a Africe. Tyto ozbrojené zásahy ale jen přispěly a přispívají ke katastrofálním následkům, které obecně vojenské intervence mívají. Vzhledem k tomu, že násilné konflikty zejména v afrických zemích byly vyvolány katastrofální chudobou a hladem, nelze si nepoložit otázku, zda pro jejich utlumení by nebylo vhodnější omezit zbrojení v EU a poskytnout tyto prostředky na rozvojovou pomoc postiženým zemím.
Levicová frakce GUE/NGL, ke které poslanci zvolení za KSČM patří, neustále deklaruje, že usiluje o jinou podobu Evropské unie. Usiluje o Unii demokratickou, sociální, ekologickou a mírovou. Bohužel, zájmy sil, které o EU rozhodují, jsou ve všech těchto aspektech zcela protichůdné.