V době, kdy dochází k nebývalému oživení vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem, kdy ruský a americký prezident zahajují v oboustranném zájmu kvalitativně zcela novou etapu rusko-americké spolupráce, vane z Evropského parlamentu vůči Rusku neuvěřitelný, anachronistický chlad.
Na plenárním zasedání EP konaném ve středu 1. dubna (ne, nebyl to apríl!) byl projednáván návrh zprávy týkající se doporučení parlamentu Radě týkajícího se nové Dohody mezi EU a Ruskem . Autor zprávy, polský poslanec Janusz Onyszkiewicz, předvedl, jak se pravicově-konzervativní většina v EP dívá na současné Rusko v kontextu soudobé kapitalistické krize, jež zasáhla celý svět. Předvedl, jak lze stále živit studenou válku , ačkoliv svět už je úplně někde jinde, a stejně tak Rusko, jež už nelze přeměřovat zetlelým metrem věčných studenoválečníků . Bohužel je tato zpráva jedním z nejdůležitějších dokumentů, kterým se EP zabývá na konci své pracovní periody.
Neuvěřitelné školení Ruska, jak by se mělo chovat, co by měla dělat jeho vláda, co a jak by Rusové měli dodržovat, splnit, zavázat se… Dávno vyčpělé obviňování z nepřiměřeného protiútoku Ruska v Gruzii , zpochybňování připravenosti Ruska budovat spolu s EU společný prostor bezpečnosti v Evropě , údajně závažné pochybnosti o ruských standardech v soudnictví , dokonce obviňování z vážného systematického porušování lidských práv, včetně mimosoudních poprav, mučení a násilných zmizení , ale také z toho, že jen a jen Rusko stojí za nedávnou krizí dodávek plynu do Evropské unie . A bylo by možné ve stejném duchu pokračovat.
Citovanou zprávu pokládám za natolik nehoráznou, že jsem kolegy poslance na plénu upozornil, že tato zpráva, bude-li přijata, zcela určitě nepřispěje ke zlepšení vzájemných vztahů mezi Ruskem a EU. Připomněl jsem že Rusko je na jedné straně kritizováno za jeho program podpory ruských občanů v zahraničí, ale na druhé straně je zamlčováno, jaké postavení mají v EU tzv. neobčané , zejména osoby ruské národnosti žijící v Pobaltí. Hodnocení konfliktu mezi Gruzií a Ruskem a rovněž tak role Ruska v tzv. plynové krizi jsem označil za velmi neobjektivní, což je závěr, který lze dnes už snadno prokázat. Domnívám se, že pravicová většina v EP, jejímž jednotícím rysem je militantní antikomunismus a protiruský šovinismus, je jaksi mimo prostor a čas. Zatímco levice v EP považuje dobré, na objektivitě založené a vyvážené vztahy s Ruskem za klíčovou otázku, kolegové z druhé strany politického spektra jsou bohužel jiného mínění. To není pro Unii a její členské státy dobré.