Od úterý 17. ledna má Evropský parlament nového předsedu. Převažující pravice se dohodla na tom, že jím bude Ital Antonio Tajani (nar. 1953), zkušený konzervativní politik s velkou praxí jak na národní úrovni, tak v orgánech EU.
Tajani tak vystřídal německého sociálního demokrata Martina Schulze, který oznámil, že se hodlá věnovat politické kariéře ve Spolkové republice. Antonio Tajani je vystudovaný právník a profesí novinář, stojící blízko pověstného Silvia Berlusconiho. V roce 1994 se Tajani stal mluvčím Berlusconiho kabinetu a v tom samém roce byl poprvé zvolen do Evropského parlamentu.
V letech 2008-10 vykonával Tajani funkci člena Evropské komise, odpovědného za resort dopravy, od roku 2010 do roku 2014 působil jako komisař pro podnikání a průmysl; při posledních volbách do Evropského parlamentu se stal opět poslancem a jedním z místopředsedů EP.
Pověstným v pozitivním smyslu se stal v listopadu 2014, kdy se zřekl odstupného činícího v souhrnu měsíčních splátek 468 000 eur; na toto odstupné související s ukončením funkce komisaře měl nárok, neboť není v rozporu se získáním poslaneckého mandátu. To ostatně Tajani připomněl ve své řeči na plénu EP, které jej zvolilo svým novým předsedou.
A co hodlá Tajani ve své nové funkci preferovat? Mezi frázemi, které by zazněly od každého uchazeče o předsednictví EP (Evropa potřebuje změny, EU musí mít silný parlament se silným předsedou, který bude mluvit za všechny a při vyjednávání s Komisí a Radou EU bude důsledně hájit pozice EP, EU musí otevřít své brány občanům a vést s nimi dialog), Tajani zdůraznil oblasti boje s terorismem, vystoupení Velké Británie z EU (brexit), digitální agendu či problémy s migrací. Tedy rovněž nic nového a překvapivého.
Od pravicového konzervativního politika však lze ocenit výrok pronesený v souvislosti s nezaměstnaností, že »není svobody a důstojnosti bez práce«. Bylo by dobré, kdyby si nový předseda EP tento výrok nejen připomínal, ale také usiloval o to, aby svoboda a důstojnost nezůstaly prázdnými pojmy.