Strávil jsem s Mílou 25 let, což je více než třetina mého života. Zažili jsme spolu rozpad Československa, bouřlivé debaty při zasedání Federálního shromáždění a oba i těžkou dobu, když FS skončilo svoji činnost a začínali jsme od nuly.
Samozřejmě, jak už to v lidském životě bývá, za tak dlouhou dobu společné práce se objevily i kritické okamžiky, které jsme ale vždy uměli vyřešit, když často vzájemné nepochopení vznikalo vinou jiných lidí. Jak správně říkal Jan Werich: »Lidská mysl má schopnost špatné věci raději rychle zapomínat,« a tak se mi i v této těžké chvíli vybavují dobré věci. A to dokonce i veselé.
Všichni vědí, jaký řečnický dar měl Míla. Dnes opozice používá obstrukce, ale v době, kdy jsme působili v českém parlamentu, zajišťoval »výchovnou činnost« právě Míla Ransdorf. Když bylo třeba, byl schopen vystupovat i pět hodin a stále měl o čem vyprávět.
Měli jsme i společné zájmy. Míla, i když nebyl muzikant, měl skvělý přehled o hudbě a debaty na toto téma byly vždycky živou vodou i v těžkých dobách. V obtížných 90. letech jsme na setkáních s voliči dokonce i společně zpívali. Jeho oblíbená byla Teče voda od Čerchova…
Míla bude samozřejmě nejvíce chybět svým blízkým, ale bezpochyby i nám.