José Manuel Barroso stál v čele Evropské komise deset let, od roku 2004 do roku 2014. Má velký podíl na tom, v jakém stavu se Evropská unie nachází; Barroso se zcela jasně profiloval jako zastánce a obhájce zájmů nikoli občanů, nýbrž nadnárodních korporací a především finančního kapitálu. Potvrzením toho je jeho nová funkce, živobytí, které jej jistě „baví“: stal se jednou z předních tváří celosvětově nesmírně vlivné americké finanční skupiny Goldman Sachs. Jako takový má nyní v Londýně pomáhat Američanům v jejich bravurně ovládaném řemesle, jak měnit peníze za ještě více peněz.
Barrosova životní dráha je pozoruhodná, však pro jistý druh lidí příznačná. Politicky začínal v 70. letech v době portugalské „karafiátové revoluce“ jako rádoby „dělnický vůdce“ v čele maoistické Komunistické strany portugalských pracujících – hnutí pro reorganizaci strany proletariátu. Ovšem vítr, vanoucí v Portugalsku zleva, odvál Barossa doprava. V roce 1980, když „názorově vyzrál“, vstoupil do konzervativní Sociálně demokratické strany a udělal zde pozoruhodnou kariéru, vrcholící postem ministerského předsedy. A odtud si to zamířil do Bruselu…
Podle listu Financial Times má Barroso jako manažer Goldman Sachs dělat vše pro to, aby byly zmírněny negativní efekty Brexitu. Je však otázkou, jaké a v či prospěch či neprospěch. Goldman Sachs totiž platí za jakýsi stínový kabinet Evropské unie. Že to není možné? Mario Draghi, současný prezident Evropské centrální banky, instituce, jejíž moc se vyrovná moci Evropské komise, působil před nástupem do této funkce jako – viceprezident skupiny Goldman Sachs. A jak uvedl německý list Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, kancléřka Merkelová, než stanula v čele německé vlády, byla přijata Alexandrem Dibeliem, šéfem německé pobočky Goldman Sacha, aby se s ním poradila, „jak na to“…
Jaká asi může být odpověď na obligátní otázku „co s tím“?