Před několika dny představila Evropská komise náčrt svého plánu na výrazné posílení ochrany vnějších hranic Evropské unie. Opět se tak projevilo vlastně už tradiční selhávání základního exekutivního orgánu EU, kdy opatření nejsou předvídána, ale teprve s jakýmsi náhlým prozřením doháněna, a to v době, kdy Unii vyvstávají jiné zásadní problémy. Česká média informovala o tom, že podle plánu předloženého Komisí by měla vzniknout »evropská pohraniční stráž« a pan premiér Sobotka se dal slyšet, že prý to byla právě Česká republika, která zřízení této pohraniční stráže navrhla a že on sám toto téma otevíral na jednáních Evropské rady.
Na názor českého premiéra ale nikdo ve špičkách EU, jak jest dobře známo, není zvědavý. Byly to Německo a Francie, kdo tlačil na Komisi s cílem razantního posílení kontrol vnějších pozemních a mořských hranic EU, přičemž myšlenka resp. plán vytvoření jednotné unijní »pohraniční stráže« je starý už řadu let. Výsledkem je úmysl založit Evropskou agenturu pro ochranu hranic a pobřeží (jde zatím o pracovní název), která by měla vzniknout z už existující agentury Frontex (která realizuje koordinační a zpravodajskou činnost na vnějších hranicích EU) a národních jednotek pohraniční ochrany.
Jádro plánu však spočívá v tom, že z pohledu Komise je rozhodujícím nedostatkem stávajícího Frontexu princip dobrovolnosti – tedy to, že dosud mohl být, resp. může být Frontex nasazován jen v těch členských státech, které o to požádaly za podmínky souhlasu ostatních členských států EU. S tím by měl být konec. Nová agentura má sama rozhodovat o tom, kde je nasazení jejích lidí a techniky potřebné, a její rozhodnutí mají být pro členské státy závazná. A pokud by se daný členský stát zdráhal rozhodnutí agentury respektovat, nastoupí Komise se svými nátlakovými prostředky.
Že jde o narušení principu suverenity členských států? Ano, mimo jakoukoli pochybnost. A je třeba tak upozornit na to, že ruku v ruce s plánem na vytvoření unijní pohraniční ochrany disponující vlastními silami, prostředky a silnými pravomocemi se opět objevují také názory, že je třeba vytvořit tajnou sužbu EU, která by operovala nad rámec suverenity členských států a jíž by byly vlastně podřízeny národní tajné služby. Takže v diskusích o tom, kam směřuje EU a do jaké podoby, nutno zahrnout i výše zmíněné plány a představy.