Je to už píseň notně ohraná: chcete-li objektivní či alespoň »objektivnější« informace o dění ve světě, v Rusku a na Ukrajině především, nesledujte zpravodajství České televize a pokuste se využít jiných médií, hlavně zahraničních. Dozvěděl se takzvaný obyčejný český občan třeba něco o tom, že 26. února vystoupil ruský ministr zahraničí Lavrov v moskevském Státním institutu mezinárodních vztahů s důležitým projevem, věnovaným hlavním naléhavým problémům této doby? Sergej Lavrov zde především zopakoval Putinovu základní tezi, že Rusko není spokojeno s unipolárním uspořádáním světa a podnikne všechny kroky – možné i zdánlivě nemožné – pro svou obranu. Nehledě na ekonomické těžkosti je prioritou obrana ruských životních zájmů.
Lavrov také uvedl, že Rusko se nechce nechat vtáhnout do »horké« války, a že hlavní odpovědnost za dodržování dohod z Minska ohledně mírového uspořádání spočívá na ukrajinské vládě, která musí také řešit problém opětovného vyplácení sociálních dávek, důchodů a dodávek plynu, elektřiny a potravin do krizových východních oblastí. Pokud jde o otázku případného rozmístění vojenského kontingentu OSN, Lavrov zásadně zpochybnil účelnost takového kroku a dal nepřímo najevo, že chápe tuto iniciativu jako pokus ukrajinské vlády dostat větší vojenský kontingent k ruské hranici. Ohledně problému protiruských sankcí se Lavrov vyjádřil velmi stroze: pro krajní případ připravuje Rusko odvetné sankce proti EU a USA; sankce, které pro tyto subjekty budou více než bolestivé.
V záplavě informací, začasto však tendenčních, ne-li přímo dezinformací, si naši občané neuvědomují, že Česká republika a další státy NATO už čile zásobují Ukrajinu zbraněmi a vojenským materiálem různého druhu. Vyhýbavá reakce Bílého domu na tuto otázku jen svědčí o tom, že USA hodlají nadále podporovat zabíjení cizíma rukama a udržovat v ohni konflikt na východní Ukrajině. (Nicméně, po zhlédnutí aktuálních televizních záběrů tváře amerického ministra zahraničí Carryho se mi zdá, že Američanům se moc nedaří…)
A nedá mi vrátit se k tématu, ke kterému jsem se už vyjádřil: k vraždě Borise Němcova. Jakkoli protiruská média včetně českých veřejnoprávních omílají »ruku Kremlu« v pozadí, objevují se další motivy tohoto činu, který snad ani nebyl politickým, ale politicky je notně zneužíván a v souvislosti s protiputinovským tažením hned tak asi nezmizí. Různá zahraniční média se nyní zabývají třeba otázkou, jakou roli mohla hrát Němcovova ukrajinská přítelkyně, která vyvázla bez sebemenšího zranění, a jejíž vztahy s Němcovem údajně nebyly bez značného intimního zatížení… Je to, a dlouho ještě asi bude, hledání odpovědi na onu klasickou otázku: Cui bono? V či prospěch?