Pokračující demontáž sociálního státu v zemích EU vyvolala potřebu podrobněji se sociální problematikou zabývat ve frakci GUE/NGL. Tomuto tématu bylo také věnováno třídenní zasedání rozšířeného byra frakce v Postupimi. Zasedání, či spíše Konference, probíhalo v několika blocích.První blok byl věnován připravované směrnice o službách (tzv. Bolkensteinova směrnice) a předsedala mu místopředsedkyně frakce GUE/NGL a Výboru pro zaměstnanost a sociální otázky I. Figuereido (PKS) společně s C. Appelem (PDS), vedoucím úřadu vlády spolkové země Braniborsko. Ve vystoupeních panovala shoda mezi řečníky, že návrh směrnice nebezpečně uvolňuje cestu k další (definitivní) privatizaci zbytku veřejného sektoru služeb (např. pošty, vodovody, zdravotnictví) a je v rozporu s programem budování (udržení) sociálního státu.Druhá část prvního bloku jednání pak byla věnována návrhu směrnice o pracovní době, o které čtenáři HaNo byli v minulosti podrobněji, i prostřednictvím brožury „Práce šlechtí“, informováni. Z debaty, ve které vystoupil kromě jiných poslanců i M. Ransdorf (KSČM), vyplynul závěr, že tomuto tématu je třeba získávat podporu odborů. Obě směrnice budou patřit pro frakci GUE/NGL k prioritám, neboť jejich možné negativní dopady na sociální status občanů EU mohou být zásadní.Druhý blok jednání se týkal tématu: „Jakou sociální Evropu chceme?“ Této části předsedal F. Wurtz (FKS), předseda frakce GUE/NGL v EP, G. Zimmer (PDS) a J. Maštálka (KSČM), kteří také přednesli úvodní referáty (vystoupení J. Maštálky – viz níže). Z diskuse vyplynulo společné úsilí definovat nový model sociálního státu, usilovat o větší propojení s potencionálními spojenci a nezbytnost být schopni i společných akcí v rámci EU.Německo čekají za necelé 3 týdny volby do Bundestagu. Na pozvání PDS se J. Maštálka zúčastnil předvolebních setkání, a to v Pankově (městská část Berlína) a Štrausenbergu (Braniborsko). Hlavními tématy diskuse byly právě možnosti levice v EP, ale i na národní úrovni při obraně sociálních práv občanů. Inspirující pro českou stranu byly i předvolební plakáty a další materiály PDS. Volební výsledek nového subjektu PDS – Levice PDS se zatím odhaduje okolo 9%. Sympatické je, že v předvolební kampani se za „Levici“ angažují mladí lidé a že kampaň je intenzivně vedena pomocí internetu. Je jisté, že se frakce GUE/NGL bude programem sociální Evropy zabývat ještě do konce roku.Vážení soudruzi,
více než patnáct let po změně režimu ve středovýchodní Evropě se zdá, že politický výdoj v tomto regionu se již opírá o své vlastní, svébytné zákonitosti. Dění v politice, sociální oblasti i v ekonomice již přestává být vázáno na minulost. Politici přestávají soutěžit o to, kdo zajistí větší diskontinuitu s minulostí. Snad jen některá média – v Česku je to především veřejnoprávní televize – se snaží definovat současnost pouze jako popření minulosti. Většina lidí ale již cítí, že žijí v nové době, podle jiných zákonitostí. Že jejich dnešní problémy nejsou zaviněny podobu minulého režimu, ale tím současným. Že zápas o budoucnost musí mít podobu boje proti nešvarům dneška, nikoliv proti duchům včerejška. Také levice ve středovýchodní Evropě se již ve své většině postavila na vlastní nohy a svoje cíle spojuje s dneškem a nikoliv se včerejškem. Socialismus, o který bojujeme, není byrokratický socialismus 20. století, ale socialismus nové generace, generace století jednadvacátého. Je to cíl, který má ovšem dvě roviny – rovinu ideálu a rovinu reálných možností.Při vymezování ideálu naší levice nesmíme v žádném případě uhýbat od vznešených úkolů obhajoby zájmů lidí práce. Socialismus zůstává naším nejdůležitějším programovým cílem. Zároveň ale vidíme, že dnes již nesmíme náš ideál svírat do představ o byrokratických strukturách jedno národního státu. Spojujeme svůj ideál z jedné strany s představou samosprávné demokracie, z druhé pak s vizí celoevropské integrace – s představou jednotné socialistické Evropy. Je ovšem třeba říci, že tento náš ideál je do značné míry stále jen v oblasti pocitů: chybí konkrétní program SOCIALISTICKÉ EVROPY 21. STOLETÍ. Domnívám se, že bychom v nejbližších letech měli soustředit intelektuální úsilí našich stran na vypracování takovéhoto programu.Také v oblasti reálné politiky je naším hlavním záměrem obhajoba zájmů lidí práce. Všichni cítíme, že čas pro praktické budování socialistické Evropy zatím nedozrál. Právě tak ale vidíme, že pravicové strany za pomoci stran středu zneužívají složitosti procesů integrace a globalizace k útokům na zájmy lidí práce. Pěstují ve veřejnosti strach z neznámé budoucnosti globálního světa i z bruselské byrokracie. Tento strach pak využívají k demontáži sociálního státu, který byl v minulých desetiletích vytvořen proto, aby chránil pracující před nejhoršími formami vykořisťování, mladým pomáhal se vzděláním a seniorům ve stáří, zdravotně postiženým při zařazování se do života, všem pak při péči o zdraví a životní prostředí. Domnívám se, že obhajoba nedokonalého sociálního státu a hledání cest, jak sociální stát zdokonalit, to je nejdůležitější z obecných aktuálních úkolů levice. S tím souvisí i potřeba zpracovat nejen na úrovni národních států, ale i na úrovni Evropské unie náš PROGRAM FORMOVÁNÍ EVROPSKÉHO SOCIÁLNÍHO STÁTU. Program, který vymezí jak cíle, tak i prostředky.Nepochybně je potřebné vymezit, co pod sociálním státem chápeme. Aniž bych chtěl určovat pořadí důležitosti, považuji za klíčové zejména následující oblasti.- penzijní systém- podpora mladých lidí a mladých rodin- reforma sociálních dávek- politika zaměstnanosti- zdravotní služby- ochrana zdraví při práci- rovnost podmínek pro pracující- rozvoj vzdělávání.Samozřejmě, že do tohoto výčtu by patřilo i ochrana i rozvoj životního prostředí a také pomoc rozvojovým zemím. Na podobné konferenci v Postupimi v březnu t.r. jsem se zmínil o tom, že naše spolupráce by měla probíhat na všech úrovních, tedy na úrovni kontaktu komunálních a regionálních politiků národních parlamentů i na úrovni Evropského parlamentu. Zejména poslední úroveň pokládám z našeho pohledu za nejdůležitější. Za jeden z možných pozitivních dopadů vstupu ČR do EU jsme považovali to, že na obhajobu sociálních zájmů nejsme jako politická strana sami, ale že se stáváme součástí, byť malé, ale vlivné politické frakce Evropského parlamentu, tedy frakce sjednocené evropské levice. Máme-li mít šanci vypracovat společný program socialistické Evropy 21. století, pak právě naše frakce nejen v EP, ale i v Radě Evropy je dobrou platformou. Jsem o tom přesvědčen nejen z toho důvodu, že se jako poslanci EP máme možnost být v neustálém kontaktu, ale naše možnosti se rozšiřují i o expertní zázemí. Žádné z politických stran to samozřejmě nebere možnost přihlížet k vlastním národní specifickým podmínkám. Jenže i ty by měly mít svojí hranici. Uvedu příklad: ve většině postsocialistických zemí, které se staly v loňském roce členy EU, došlo v posledních 15 letech k výraznému snížení ochrany pracovních práv zaměstnanců. Dokonce lze říci, že paradoxně polská solidarita, která byla jako odborový svaz iniciátorem změn v Polsku, není v současné době schopná (nebo nemá zájem) se zúčastnit efektivní obhajoby práv těch, kteří ji vynesli k politické moci. Jako politická frakce bychom jistě měli podpořit všechny iniciativy, které budou zaručovat vyšší standardy pracovně-právní ochrany na úrovni Evropské unie, než tomu je v národních legislativách.Do doby vypracování společného programu je jistě zapotřebí, abychom se výrazně angažovali na půdě EP nejen v diskuzích , ale v reálním ovlivňování znění právních dokumentů, které se sociální oblasti týkají. Uvedu několik příkladů:
– zajisté je dobře, že jsme iniciativní v otázce směrnice o službách. Neměli bychom však pro tuto směrnici zapomínat na jiné důležité dokumenty, které Evropským parlamentem procházely a procházejí. Velkou oblastí, kde můžeme a musíme mít spojence, zejména v odborových centrálách, je realizace zprávy o ochraně zdraví při práci, se kterou bude souviset i konečné znění např. směrnice o optické radiaci, která je v současné době projednávána. Zásadním předpokladem např. v tomto ohledu je náš nesouhlas, aby závazné normy byly přijímány pouze na úrovni národní legislativy. Výsledkem v tomto konkrétním případě bude nejednotná ochrana pracujících v rámci EU, nemluvě o tom, že např. zaměstnanci z nečlenských zemí se mohou dostat do postavení připomínajících silně ranný feudalismus.
– Dalším příkladem může být naplňování tzv. Lisabonské strategie. U vlád všech členských zemí je evidentní rozpor mezi deklarovanými cíli na jedné straně, a ochotou a schopností investovat finanční prostředky právě do vzdělávání mladých lidí, rekvalifikací, ohrožené sociální skupiny pracujících starší 50 let, investice do vytváření podmínek pro pracovní příležitosti pro mladé. Možná je namístě pochlubit se jedním malým českým úspěchem: v březnu jsem vás informoval že náš politický klub v českém parlamentu předkládá návrh zákona o tzv. prvních zaměstnáních. Dnes mohu konstatovat, že tento návrh zákona byl oběma komorami parlamentu schválen a přesto, že doznal modifikací, garantuje pro absolventy středních a vysokých škol právo na první zaměstnání po absolvování školy. Je to malý krůček sociálního státu, ale přesto potěšitelný.
– velkou oblastí, na kterou bychom se měli soustředit na půdě EP, je oblast zdravotnictví. Přestože samotná organizace zdravotních systémů patří výhradně do kompetence národních vlád, je naší povinností, abychom těm, kteří prosazují konkurenceschopnost a volný pohyb kapitálu a pracovní síly zároveň připomínali, že tato posilní pracovní síla má právo na poskytování srovnatelné (tím však myslím vysoce kvalifikované a bezpečné) zdravotní péče. Je potěšitelné, že ministryně zdravotnictví Velké Británie Hewittová problematiku dostupnosti zdravotní péče a rovnosti přístupu k ní pojímá jako jednu z priorit britského předsednictví. Korkem správným směrem je zajisté i zpráva kolegy Bowise o mobilitě pacientů, ale také jeho zpráva o závažných neléčených onemocněních v rozvojových zemích. Osobně považuji za svojí chybu, že jsem díky malé zkušenosti sám tato témata neuchopil, ale do budoucna je považuji za svoje priority a chci požádat frakci o podporu. Stejně tak důležitá je podpora iniciativě Evy Britt Svenson z naší frakce a její zprávě o rovnosti pohlaví přístupu ke zdravotní péči.
– oblast zdravotnictví je důležitá i z jiného pohledu. V souvislosti s bojem s terorismem se jen málo mluvilo o připravenosti zdravotních systémů na emergenční situace. Avšak takové situace vznikají nejen v důsledku teroristických činů, ale i živelných katastrof, čehož jsme byli svědky při povodních v České republice. Provázanost systémů záchranné služby, ale zdravotnictví jako takového tak, aby členské státy byly schopny vzájemně si pomoct v těchto situacích, patří také k jednomu z důležitých prvků sociálního státu. Osobně bych navrhoval, aby kromě konference o zdravotních systémech, kterému pořádají naši kolegové z PDS v prosinci tohoto roku, proběhla podobná výměna názorů na téma penzijních systémů a problematiky mladých lidí a mladých rodin.Velmi důležitým momentem v naší práci je tedy nejen vzájemná větší koordinovanost a informovanost naší práce, ale i podstatné zlepšení mediální prezentace naší práce v evropském parlamentu v národních státech. Nemyslím tím jen jak se prezentujeme jako národní poslanci EP doma, ale jakým způsobem můžeme informovat naše občany o práci všech poslanců naší frakce v národních státech.Vážení soudruzi,
blížící se parlamentní volby v Německu hrozí, že předznamenají posun téměř celé střední Evropy doprava. S výjimkou Slovenska a Rakouska ve všech zemích v našem okolí vládnou od posledních voleb koalice v čele se sociální demokracií či socialisty. Ve všech těchto zemích sociálními demokraty a socialisty vedené vlády prožívají krize. Průběh předvolební kampaně v Německu naznačuje, že tato krize nikterak nesouvisí s tím, že by se nálady veřejnosti zásadním způsobem posunuly směrem napravo. Naopak, ztráta důvěry vůči sociální demokracii je spojována s jejím odklonem od programových cílů. Výsledkem je, že se sociální demokracie ve své předvolební kampani radikalizuje. Zcela viditelně začala soutěž mezi středovými sociálnědemokratickými stranami a stranami levice o to, kdo bude vypadat levicověji.V této situaci sázka na sociální demokracii může vézt k další diskreditaci našich ideálů. Je málo pravděpodobné, že sociálnědemokratické a socialistické strany střední Evropy po úpravě rétoriky změní i politiku. Hrozí nebezpečí, že i v případě úspěchu sociální demokracie bude demontáž sociálního státu pokračovat. A dnešek nabízí jediné řešení: usilovat o takový volební výsledek stran autentické levice, který znemožní sociální demokracii vládnout bez ohledu na zájmy pracujících.
Vážení soudruzi,
chtěl bych využít naši konferenci k tomu, aby popřál Levicové straně a Straně práce a spravedlnosti co nejvýraznější úspěch v nadcházejících volbách do Bundestagu. Jsem přesvědčen, že tento úspěch je nesmírně důležitý i pro budoucnost dalších levicových stran ve střední Evropě.Děkuji za pozornost.