Vládě britské premiérky Theresy Mayové se podařilo učinit základní krok na domácí politické scéně, sledující reálné zahájení procesu vystoupení Velké Británie z EU, tedy tzv. brexitu.
Tímto krokem je schválení zákona o brexitu Dolní sněmovnou, k čemuž došlo po druhém čtení 8. února většinou 492:122 hlasů. Vzhledem k silným pozicím zastánců setrvání v EU v Dolní sněmovně vláda taktizovala, ale úspěšně. Teprve po prvním hlasování totiž byla poslancům předložena vládní Bílá kniha o brexitu, kterou představil »Mister Brexit« David Davis. »Nyní jde o to vytvořit nové, pozitivní a konstruktivní partnerství mezi Velkou Británií a EU, které bude ve společném zájmu,« prohlásil Davis. To, že s bílou knihou byli poslanci seznámeni až po hlasování, opozice (zejména Labor Party) vehementně kritizovala, leč bylo jí sděleno, že »normální poslanci« dobře věděli, o čem hlasují.
Žádná velká překvapení Bílá kniha o Brexitu nepřináší, pouze v hrubých rysech opakuje hlavní body, o kterých už hovořila premiérka Mayová ve svém projevu o vystoupení z EU v polovině ledna. Píše se zde hlavně o kontrole přistěhovalectví či o vystoupení Velké Británie z vnitřního trhu, kdy členství v něm má být nahrazeno tzv. strategickým partnerstvím Velké Británie s jednotlivými členskými státy EU.
Vláda údajně také doufá, že v průběhu dvou let dojde ke shodě ohledně budoucího partnerství s EU jako takovou. Pokud jde o práva občanů EU, kteří pobývají ve Velké Británii, britská vláda proklamuje, že objasnění jejich právního postavení patří mezi nejbližší priority nadcházejících jednání s EU.
Zákon o vystoupení Velké Británie z EU musí ještě schválit Horní sněmovna (tedy Sněmovna lordů). Vláda očekává, že počátkem března bude mít za sebou všechny parlamentní překážky a koncem téhož měsíce reálně zahájí proces brexitu. Nejpozději do 31. března chce premiérka Mayová oficiálně oznámit Evropské radě úmysl Velké Británie opustit EU.
Britská vláda tak prosadila svůj návrh zákona o brexitu proti všem pozměňovacím návrhům a Mayová (zatím) uhájila svůj postoj ohledně práva pobytu občanů EU ve Velké Británii (dnes jich zde žije přes tři miliony). Odmítnut byl unilaterální příslib práva na pobyt, dokud to samé nebude platit pro pobyt britských občanů v členských státech EU.