Ba co více, Syriza bude usilovat o škrtnutí větší části státního dluhu. Tsiprasův plán demokratické a sociální obnovy země je založen právě na řešení životně naléhavých humanitárních otázek: týká se boje s obrovskou chudobou, sanace rozvráceného zdravotnického systému, katastrofálních životních podmínek milionů důchodců a bezprecedentní nezaměstnanosti postihující hlavně mladé lidi.
Nechceme vystoupit z Evropské unie ani z eurozóny, říká jasně Tsipras, chceme jen skončit s barbarstvím, kterému je naše země vystavena. Ale nejvlivnější členské státy v čele s Německem bijí na poplach: Řecko prý s měnou euro skončí a ohrozí tak celou eurozónu! Na světě je nový pojem, takzvaný Grexit, vyjadřující intenci odchodu Řecka z eurozóny. Jiné hlasy ze stejných států zaujímají až přezíravý postoj: vlastně prý o nic nejde, není ohroženo ani euro, ani finanční trhy, o budoucnosti společné měny se rozhoduje jinde než v Aténách, atd.
Evropou neobchází strašidlo, to strašidlo si vymyslili šéfové nejvlivnějších členských států EU a tzv. trojka, sestávající z Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, aby se pokusili zabránit vítězství ve volbách řeckému levicovému hnutí Syriza. Jeho předák Alexis Tsipras dává totiž zcela jasně najevo, že pokud Syriza v parlamentních volbách konaných 25. ledna získá takový počet hlasů, který jí umožní sestavit vládu, tak se Řecko vzepře nadiktované politice drastických úspor, které zemi přivedly do těžké humanitární krize.
Otevřené i skryté hrozby směrované do Atén před volbami se pojí s politickými i právními rozbory: je možné třeba Řecko z eurozóny vyloučit? Nelze. Může samo odejít? Může. A chce? Nechce, chce se jen vymanit z diktátu drastických úspor, nadiktovaných tzv. trojkou s Německem v pozadí. Jedno je jisté: pokud Syriza ve volbách zvítězí, bude muset trojka poprvé od vypuknutí eurokrize vyjednávat s vládou, která jaksi tiká ideologicky zcela jinak.
Mnohem větší jsou však obavy hlavních evropských aktérů z toho, že řecká revolta by mohla mít dominový efekt a přelít se i do dalších států postižených finanční a hospodářskou krizí. V tomto ohledu by mohly volby v Řecku přivodit obrat v celé Evropské unii. O to větší a úpornější je tlak na Řeky, který však přináší nejen varování před opačným efektem, ale i dosud nebývalou vlnu solidarity s Řeckem a s řeckou levicí. Aktuálním příkladem budiž apel stovek ekonomů, vědců, odborářů, umělců a levicových politiků nejen z Evropy, ale i USA, který zdůrazňuje právo Řeků svobodně se rozhodnout o svém osudu. Signatáři této výzvy, solidarizující se Syrizou, prohlašují, že řecké volby se týkají všech, kdož usilují o změnu kurzu Evropské unie. Výsledek těchto voleb může být reálnou alternativou pro novou demokratickou a sociální orientaci EU, a také projevem nezadatelného požadavku lidské důstojnosti, spravedlnosti a naděje.
Nátlak a hrozby ze strany šéfů vlád některých členských států EU, trojky a finančních institucí vůči Řecku jsou neakceptovatelné!